Detail a diskuse u zpovědi

Některým vecem nezabraníme ani kdybysme chteli..pokud je clovek v takovem rozpolezeni, skrat muže prijit z minuty na minuty a v nasich hlavach zustane navzdy jen vycitka..
vycitka, že jsme mohli udelat neco víc a ovlivnit tak nektera spatna rozhodnuti...bohuzel :(

Ve svém životě jsi zodpovědný jenom a jenom za svá vlastní rozhodnutí.

o svém životě rozhoduje každý sám, jakmile nekomu pr*ne v kouli, neudelas nic, i kdyby to byl do te doby absolutne vyrovnany clovek
zalezi na Tobe, jestli s ni budes dal v kontaktu a nejak se ji pokusis "ukazat novy smer" nebo jestli zaujmes roli "mrtveho brouka" nebo se zachovas jeste jinak, o tom rozhodujes jen Ty, preju ti stastnou ruku pri vyberu cesty

pamatuj na osobni odpovednost toho kdo tak cini...

Dítě z gumy má recht, ale v mnohých životních situacích si lidé prostě nevědí rady, neví jak dál také proto, že nejsou schopni vidět cestu, která vede ven. Jsou zaslepeni bolestí, sebelítostí, sebenenávistí, atd. Tehdy potřebují někoho kdo jim otevře oči a podá ruku na pomoc.

Já vždycky říkám, že pokus o sebevraždu je jedna z nejpitomějších věcí, co kdy člověk může vymyslet - ne protože by snad marnil život, ale protože je tu vždycky možnost, že přežije, a potom musí nést veškeré následky, ať už fyzické, psychické a společenské. Podívej, je to její život a její volba. De facto s tím nemáš vůbec nic společného. Za svá rozhodnutí si nese vinu jenom ona sama. Můžeš jí pomoct, můžeš se snažit, pokud sám máš dojem, že ti to prospěje - ale zodpovědnost za svoje činy si nese jenom ona sama.

Jak už tady bylo řečeno, nemůžeš za to. Mě se před 3 lety taky sám od sebe rozhodl zabít nejlepší kamarád. Akorát bohužel jemu se to podařilo. Tvá kamarádka žije a dostala šanci dál žít. Jak s tím dál naloží je už jen na ni a ty jsi pomohl už hodně. Teď je řada na ni, jak se rozhodne.

Pokud chce umřít, proč bys jí měl bránit? Byl si s ní? Snažil ses jí dát smysl života? Myslíš, že jsi udělal vše, co bylo v tvých silách? A nestačilo to? Potom to zkoušej dál, ale když skočí, nevyčítej si to, protože ty ses snažil a ona to vzdala.

Když člověk usoudí, že nemá proč by žil tak jej jen těžko zastavíš. Na datu nezáleží, touha umřít nezná datum prostě vyleze když ji něco aktivuje jako pocit osamění, strach z budoucnosti, která je nejasná, sebenenávist a tak podobně. Nevyčítej si to, nemohl jsi nic udělat. Hluboká deprese následovaná pokusem o sebevraždu je jen její problém uvnitř jí. Léky jen získají čas, ale ona sama musí bojovat se sebou, se svými city, které v ní bouří stejně jako rozbouřené moře uprostřed hurykánu.

Buď s ní, vedle ní. Povídej si s ní o čemkoli i o blbostech. Mě pomohla jedna paní učitelka, když jsem byla na psychiatrii po pokusu o sebevraždu. Ukázala mi, že nejsem hloupá jen tím, že mě učila a fakt mi to šlo. Chválila mě a to mi pomohlo, protože jsem za celé své dětství byla pochválena tak třikrát, ale ona mě chválila za mé vlastní úspěchy. Třeba to potřebuje i ona, třeba potřebuje slyšet, že ještě za něco stojí, například za pochvalu.

Možná tomu zabráníš příště.