zítra už to bude druhý týden na VŠ a tudíž na koleji.. už snad druhý den tam jsem si začala říkat, kam jsem to proboha vlezla, co tam vlastně hledám, že tam nechci být.. nikoho tam neznám, je to pro mě všechno nové, neznámé a celkově je to obrovská změna.. bála jsem se koleje, lidí na pokoji, samoty a celkově toho prostředí tam.. včera jsem o tom přemýšlela, došlo mi, že by to třeba mohlo být super, ale na to jsem moc zbabělá, neumím se hned začlenit, hned se s každým bratříčkvat, neumím se okamžitě s někým začít bavit, jako bych ho znala už dobu, prostě mám strach, že se spálím, že ze sebe udělám pitomce, ztrapním se nějak.. nedovedu kecat o takových těch nezávazných blbostech, o kterých se lidi jen tak baví, aby "řeč nestála", já ani nevím, o čem bych se s někým novým bavila, co bych si s ním řekla, na co bych se ho zeptala, prostě tohle neumím a tak radši mlčím a čekám, jestli nezačne ten druhý.. a to většinou nezačne, jak už mám vyzkoušeno..ten první týden jsem si řikala, že tam se vším seknu, že si snad najdu radši práci, mám zdrávku a sester je alespoň tady nedostatek, ale nechci taky zklamat rodiče, protože ti ve mě mají naději, že "něco dokážu", zařekla jsem se, že alespoň ten první týden přežiju a povedlo se, se spolubydlící jsme se i trochu sžily, ale ta se odstěhovala na jiný pokoj a mě tam čekají dvě druhačky a já si teď říkám, že to bude děs, že si s nima nepadnu do oka atd.
prostě se mi tam chce ještě míň než minulý týden.. navíc je mi jasné, že se tam asi ustýskám, protože můj přítel jde také na VŠ, ale daleko ode mne a já ho nechci pořád otravovat s tím, jak mi chybí atd., protože on bude mít dost co dělat, shánět atd. a navíc, on je absolutní opak mne, takže si budu připadat jak ještě větší puťka hysterická..
a o té škole ani nemluvím, už teď se mi zdá, že to v životě nemůžu zvládnout..
mám čím dál větší pocit, že tohle pro mě není, že se na to asi zbaběle vykašlu.. a zklamu sebe i okolí.. a to přitom nechci
Diskuse ke zpovědi
dej tomu čas, časem se seznámíš. Přece nemusíš za někým lízt. oni přijdou sami. věř si přece. nemůžeš hned chtít aby ses hned se všemi seznámila a všechno zvládala. musíš si říct,že na to máš,že to zvládneš a ne utíkat. říká ti něco slovo hrdost?! neuzavírej se do sebe a drž se,ono to pak půjde líp
já nevííím,ale pokud se na tu školu fakt necejtíš tak odejdi ... je zase zbytečné,aby ses trápila,ale snažila bych se to ještě nějak zlomit a zkusit to ... protože na vejšku se dostat je taky kumšt ... a myslím,že třeba za pár let by sis nadávala,že jsi to aspoň nezkusila ... drž se 
Panikarka, hysterka, prilis introvertni? Ten pocit je v kazdem vzdycky kdyz jde do noveho prostredi, ale to co ty popisujes je imho zbytecne znasobene tvymi predsudky. To se takhle bojis vsech? S takovou nakonec vazne skoncis jak napsal koreal protoze se budes bat cokoliv zmenit, hlavne ze mas to na co jsi zvykla. Udelej se sebou neco, do smrti bys pak litovala ze ses na tu skolu vykaslala z duvodu, ktere jdou snadno prekonat!
zda se mi jako bych tuhle zpoved psala ja pred rokem ... byla jsem na tom sejne, rezila jsem tam rok .. a ted jsem na tom zase stejne ... a vim ze se nic nezmeni. jen to musim prezit. jednou jsem tam vlezla tak to skoncim
nejsi v tom sama, změna prostředí a i více sebevědomější lidé si tímhle procházejí, když půjdeš do práce... bude to to samé.... 
Hele já jsem byl taky vyklepanej když jsem šel do prváku.Říkal jsem si že tam nezapadnu apod.A teď ? Jsem ve třeťáku nejvíc jsou všichni v poho.To je ten počáteční pocit.Za chvíli tam všichni budete kalit 
Jp, strach je klasika... Ale tenhle proste musis prekonat, ver mi, ze by sis to pozdeji vycitala.
A jako vždy - souhlasím s Katušenkou...
Lazarus to vystihl. Každý prvák má strach....každý jinak velký, je to o osobnosti.....a pokud se budeš být tohoto a nenaučíš se strach překonávat, tak se budeš být celý život a všeho. Chce to zatnout zuby a vydržet
Pokud máš pocit, že to nezvládneš, tak se dál netrap. Ale nejdřív by jsi to měla ještě nějakou dobu zkusit zapadnout a nějak se zhrabat... Když to nepůjde ani po delší době, tak to asi nemá smysl...
TI lidi se s tebou sami bavit nezačnou, to je jasné, tak je to u každého. Co se překonat a mluvit o těch nezávazných věcech, aby nestála řeč. Ono se potom dopracuješ do závazných věcí, protože řeč stát nebude
Jestli tě to baví, tak tam zůstaň. Jít do práce jenom kvůli tomu, že se bojíš nemá smysl - bála by ses tam nejspíš taky.
TEhle pocitu si važ proč?? sou to takové které už jentak nezažiješ ... Do práce? neblbni pujdeš do práce a skejsneš tam na celý život v roli sestričky a nějakejch 50 let budeš dělat jedno a to same tak zatim bud ráda že jsi na koleji
No já taky večer odjíždím do školy..akorát na prvivát...ale pocity mám uplně stejné. Nezbývá než zatnout zuby a vydržet
jj baví, jinak bych ani neuvažovala, že bych šla makat.. neříkám, že bych třeba nezkusila i něco jinýho, ale tahle práce by mi vůbec nevadila..
A ten obor tě baví?
protože mi přijde, že tu školu nemůžu nikdy dodělat, že na to prostě nemám
Proč myslíš, že by to v práci bylo lepší?
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Bolest nutí lhát i nevinné. (Publilius Syrus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©