Detail a diskuse u zpovědi

Nemáš se za co stydět. Na každýho smrt doléhá jinak, jinak dlouho to na něj působí....já jsem se kvůli babičce rozbrečel až po 10ti letech, děs, co? Prostě to nešlo, ale neboj, přejde to, strejda ví, že ho máš ráda.

Zjistila jsem,ze kdyz mam nakej problem a reknu to kamosce a tak.Tak treba ani nevi co ma rict a neporadi mi to spis naopak,ale kdyz to napisu sem,tak mi pomuzete.Velky DIK vsem

snad se to časem spraví, ale i kdyby ne, tak rozhodně to není něco, za co by ses měla stydět

A navic kdyz vidim logo firmy ve ktere pracoval je mi spatne.Prejel ho vlak kvuli nim,protoze ho meli hlidat ale oni se na nej vykaslali.

jsou to proste emoce ty muzes akorat zadrzet ale ne se jim ubranit

to je normální...časem to přejde...jako všechno

uvědomit si, že konec je jen začátkem něčeho novýho

Moc vsem dekuju.

Víš, lidé odcházejí, občas předčasně, ani si to nezaslouží... Ale s tím nemůžeš nic dělat. Seber sílu a netrap se tolik, Tvůj strejda by si to tak přál.

Všichni litujeme, když někoho ztratíme, mrzí nás, že jsem se jim nevěnovali víc, nebo se s nimi nebavili.
Je snad normální, že nám chybí blízcí.

Tady to chce jen čas, kdy se na 100% smíříš s jeho smrtí a přestaneš se kvůli tomu trápit...

Dělat nic. Vybrečet se.

Stává se mi to samé co LyZy,když vidím dědovu fotku tak mi tečou slzy...

Taky brečim, když si vzpomenu na dědu, je to uplně blbej pocit bezmoci, že? Nechutnej pocit vyrvanýho místa.

po každé když si vzpomeneš tak to u srdce zabolí to víš ... ale rok od roku se rány budou hojit ale vždy budeš vzpomínat a ať uteče od té doby kolik chce let vždy ti nějaká slza u té vzpomínky ukápne .. určitě si statečná a zvládneš rány co nejvíce zahojit

Nedelej nic...protoze ani nic delat nemuzes...za par let to bude dobre...smrt je svine,ale patri k zivotu...bohuzel a nastesti...

to tě bude mrzet vždycky... když si na něj vzpomeneš, tak si nejspíš přeješ, aby mohl být s vámi, s tebou... nemůžeš dělat víc než se vyplakat a vzpomínat na něj v dobrém