Detail a diskuse u zpovědi

vždy je síla,jen musíš ty sama najít zdroj čerpání k síle....a jak už někdo napsal,selhavat je lidske,nejsi jedina...tak se tim tolik netrap

Neobviňuj se. Člověk se občas snaží pomoct, ale prostě to nevyjde... Za rok Ti bude 18, vezmi život do vlastních rukou. Najdi nové prostředí a zační znovu.

a uvědomila sis někdy, že jsi člověk?
a že základní lidskou vlastností je selhávat?
a že čím míň selháváš, tím míň jsi člověkem?

a že nejsi zdaleka jedinej člověk na světě co se pokládá za přebytečného, a že zdaleka přebytečná nejsi, a že i kdyby jo, tak to tak zdaleka nebude navždy?
jo, a nemáš se zač omlouvat, ale já vím proč se omlouváš
nepřeháněj to se sebelítostí jen proto, že se ti nedostává lítosti druhých, protože sebelítost je jediný druh lítosti, který ti vůbec nepomůže

diteZZZkondomu to vyjádřilo myslím dostatečně i za mne.

nevzdávej to a bojuj... určitě je něco, třeba nějaká maličkost, to úplně nejmenší co je, ani to nemusí být hmotná věc... něco, co ti dělá radost... nebo ne? neobviňuj se, ty nemůžeš za to, že jsi někomu nedokázala pomoct... pomohl někdo tobě? mělo by to být vzájemné

"Všem se omlouvám, že to píšu."
Myslím, že ze sebe děláš moc velkou chudinku a slušnačku, prosím, nevykládej si to špatně, nemyslím to tak, že znevažuju tvoje pocity. Spíš tak, že si to děláš sama, jsi na druhé moc mírná. Víš, my už tu četli spoustu blafů a ty se nemáš skutečně za co omlouvat. Stejně jako ve všem. Tak se vzpamatuj, holka.

najdi něco co ti pomůže, nebo někoho... ikdyž.....já se o to pokoušim už rok a půl..no ae to je vedlejší

Stymie17: Myslím si, že si sypeš toho popela na hlavu až moc....nejsi pán bůh ani žádná jiná osoba, která je všemocná, takže nemůžeš všechno změnit. Pokud chceš změnu, tak se přestaň podceňovat a obviňovat se ze všeho a začni mluvit s lidmi, i když to může být sebetěžší....to je základ, od něho se budou odvíjet další věci a nabízet se další cesty.

Na minulost nelze zapomenout, ale když se s ní srovnáš, bude to jakobys shodila závaží.

Postav se na nohy, hlavu vzhůru a bojuj...

Jenže měla pořádně jen mě.......

No počkej, ale pokud jsi měla dost starostí sama se sebou, tak jsi se přece nemohla starat o svou matku. Je dospělá. A tím neříkám, že dospělí nepotřebují pomoct.

Kdybych se více snažila,nevšímala si svých depresí, mohla jsem ji pomoci,kdybych si ji více všímala, dokázala bych ji pomoci, snad..

Myslíš, že jsi měla nějakou šanci jí pomoci?

jenže k ničemu to nebylo, zaslouží si pomoc i když mě v tom nechala, ona si zaslouží pomoc.....

Ale přesto, že ti nedůvěřují a nechovali se k tom moc dobře, ses snažila pomoci mámě...

To máš pravdu,oni mi ani nevěřila co se stalo s bratrem, ale ted už se snaží něco dělat, podle nich tedy......nedivím se jim....

Připadá mi, že tvoji rodiče ti moc nevěří.

Uzavřenější trochu jsem, už s nikým moc nemluvím, je to tak lepší, mě to i vyhovuje.........takže to je pro mě lepší

Měla jsem vážný důvod, ale nikdo to moc nechápe.Změna byla dobrá spíše pro ostatní, ale i hlavně pro mě, jenže jediný kdo s tím nesouhlasí jsou rodiče, myslí si, že moje problémy vyřeší jen hospitalizace na psychině, hloupost,že jsem se změnila k horšímu....

Změnila ses tak, že jsi uzavřenější?

A myslíš, že ta změna byla pro tebe dobrá, nebo pro Tvé okolí?
Nevím, co Ti bratr udělal, ale nevěřím tomu, že Ti ukradl lízátko. Nejspíš jsi měla důvod, proč jsi to neunesla a ten důvod byl závažný.

mohl za to on, ale já můžu za to, že jsem to nezvládla a musel opustit i mámu.Nevím co přesně více se snažím, prostě jsem se změnila, já nevím jak to popsat, nevím,......tím, že jsem změnila své chování jsem ztratila spoustu kamarádů....nikdy nechápu jak to bude dobré podle ostatních....chyba je, že mám strach být s lidma,protože se nedokáži až tak moc změnit, musí se změnit i ostatní co jsou okolo mě....

Souhlas s Lazarem.
Pokud se Ti nelíbí, jak se měníš, tak s tím přeci něco dělej.

Jestli ti něco udělal, tak za to přece mohl spíš on než ty.
Jak se začínáš měnit?

Bratr mi něco udělal a já to na něj řekla, začalo se to řešit, on se musí odstěhovat a máma ho ztratila, vždy byla spíše pro něj než pro mě....já začínám u sebe se změnit, ale asi ne moc dobře,

Řekal bych, že chceš všechno hned.
Chceš-li něco měnit, musíš vždycky začít u sebe...

Co se stalo s bratrem?
Můžeš pomoct sama sobě, protože se měníš ty i tvoje okolí. Teď jsou podmínky jiný než tenkrát.

Máma měla jen mě a já ji nepomohla.Ztratila díky mě bratra a moje pomoc byla bezcenná,jak můžu pomoct cizím,sobě když né vlastní mámě,? S minulostí se neumím smířit....chtěla bych.....ale nejde to..

V životě se v sobě ještě hodněkrát zklameš. Ale když to vzdáš, tak se vzdáš i šance na vnitřní klid.

Neříkám, že tě minulost nebude ovlivňovat. Ale nemusí tě ovlivňovat stejně.
Protože jsi nedokázala pomoct mámě, tak si připadáš bezcenná?
Nic lepšího na práci nemám.

Já bych Lazara poopravila (odpusť, příteli) - Je nemožné změnit minulost, ale je jednoduché změnit budoucnost, pokud se s minulostí smíříš a přijmeš ji takovou, jaká byla. Když si uvědomíš, co chceš, bude snažší za tím jít.

Jenže i to je nemožný, minulost mě bude ovlivňovat vždycky, protože mi to zasahuje i do budoucnosti, první krok je že bydlím sama,více pohled neumím změnit.Pomoct někomu, poradit, mámě jsem poradila, pomohla a zhroutila se a ted už ji nedokáži poradit, ani nevím proč jsem to jsem psala....promin, máš určitě lepší věci na práci, děkuju...

Změnit minulost není těžký. To je nemožný. Ale můžeš změnit svůj pohled na ni a způsob, jak tě ovlivňuje.

je těžký změnit minulost....jsem jen někdo, kdo nikomu nepomohl, a má strach někomu pomoct, a má strach si i říct o pomoc,je hezký že tě můj názor zajímá, ale nevím jak ted mám pokračovat..jít dál....ted jsem tu za blbce a slabocha a těžko to změním, neumím to...

Řekla bych, že se předčasně vzdáváš. Bojíš se někomu svěřit. Už jsi tu zpověď napsala a nikdo ji nesmaže (nebo spíš to nemá v plánu).
Pojď to zkusit řešit. Názory mají cenu, i ty Tvé a v Tvých očích by ji měly mít hlavně ty Tvé, pokud jsi k nim došla sama. tak se zbav strachu, že Tě nikdo neposlouchá a ozvi se!

Mě tvůj názor zajímá.

Ano zkoušela, nejen to, není lepší si myslet že nikoho nezajímá můj názor, ale když to vždycky tak je, nejde věřit ničemu jinému, můj názor nikdy nikoho nezajímal, proč by se to mělo měnit, mám hlavně strach, že řeknu něco špatně nebo poradím něco špatně.....horšího přichází pořád,

Snaž se,protože aji když se to nepovede budeš mít pocit "uspokojení" že jsi pro to zkusila něco udělat...hlavně pamatuj: Spes non confunditur!!(naději nelze zničit).

Najednou to nebude, nebo aspoň to nebude hned. Zkoušela jsi alkohol,pervitin,řezání...
Myslíš, že to může být něco horšího?

V čem je lepší myslet si, že tvůj názor nikoho nezajímá?

To máš pravdu, ale řešeních už bylo strašně moc, myslíš že najednou se řešení najde?možná jsem hloupá, ale nevěřím tomu pač vždy když se něco najde nějaká cesta vždy se to otočí k špatnýmu, ale snažit se budu....

"Chci tu lidem pomoct, ale nikdy nepíšu svúj názor..." Chyba!!! Ja ho píšem vždy a už som si tu kvoli tomu všeličo vypočul... Skús začať tam; začni ľuďom hovoriť svoj vlasný názor, bez obavy čo na to povedia. Na nič sa nehraj!

Jistě že tohle je příležitost. Příležitost podívat se na problém z jiných úhlů a třeba najít řešení

Protože to tak lepší...příležitost žádná není,ale děkuji, takhle to je vždycky, vzdám to...a musím všechno sama, jako každý

Už se stalo, tak proč nevyužít příležitost?

Neměla jsem to psát, omlouvám se, v lítosti se ale neutápím, nenadarmo se říká, že vždy jede jen sám za sebe,byla to hloupost sem psát děkuji ....a ať jste všichni v pohodě....

Proč myslíš, že tvůj názor nikoho nezajímá?

Já souhlasím s Lenou, nesmíš se utápět v lítosti, ale zvednout se a jít dál. Vím, že to občas dokáže být hodně obtížné, ale tady jde o to, že pokud člověk chce žít, a řekla bych, že ty jo, tak to musíš udělat, musíš si najít způsob a cestu, jak zase vylézt nahoru. Výstup trvá déle než ten pád, ale až se z toho vyhrabeš, tak to stojí za to. A pokud si myslíš, že to nezvládneš sama, tak si řekni o pomoc

Já bych to řekla jinak. Nelituj se a jdi dál. A neříkej, že se nelituješ. jsi slaboch? Promiň, ale pokud si tak připadáš, tak se s tím buď smiř nebo s tím něco dělej. Jen neseď v koutě s kamarádkou žiletkou a nečekej, že s tím někdo něco udělá za tebe.

Nejdřív zkus pomoct sama sobě.

Nejdřív zkus pomoct sama sobě.