Připadám si jako********, kterej prostě jen *****i to, co bylo ještě v pohodě, zatímco se **** a hroutí všechno kolem. Ten, kdo si neváží ničeho, nikoho a už vůbec ne sebe sama. Ten *******, kterej by nejradší řval někde na útesu TVOJE JMÉNO, svoje zatracení, svůj hrob, kterej si ale sám vykopal. Jak strašně Tě chci a potřebuju, jak moc tě mít a cejtit u sebe, až to ani neni možný, vidim, jak se mi rozplýváš pod rukama. Vidim, jak den ode dne jsi míň a míň čitelná. Vidim sebe, jako nejhoršího sobce, kterej chce pro sebe jen to nejlepší, pod maskou srdečnosti pro druhý.Je největší hloupost to svalovat na lásku, i když kvůli ní to je.Absolutně všechno je v pr**li, proč si to schovala až na zítra, bůhví jestli, se sejdem, právě teď mam chuť Tě tisknout pevně k sobě, držet tvojí ruku a líbat tě a slyšet, že bude všechno zase dobrý, že neni nic v pr**li, ty jsi zdravá a já ti nejsem na obtíž. Ale svět neni milosrdná pokladnička a došlo to tam, kde je hrana ostří, brutálně nabroušená a čeká, až se na ní napíchnu. Moc dobře vím, že tam směřuju. Tím, že nejím, což už je na hranici se zdravím(tímhle ubližuju nejvíc kámošce,a až to zjistí, až uvídí jak vypadám, strašně jí tím ublížím) hnusím se sama sobě, protože nervy (z obav o tebe a mého nulového sebevědomí) si vylívám i na těch, na kterých mi záleží, řežu se zas, začala jsem znovu pít, kouřím, přestože mám teď pořád záchvaty astma,a zbytečně si namlouvám nějaký bludy.Proč se chci říznout a ublížit ti tím, že to uvidíš a dojde ti, že to nebylo z bezstarostné nudy, když se teď vší silou držím, abych se nerozbrečela nad tím, z čeho mám největší strach. Bojím se, že mi zítra sdělíš něco, s čím se nedokážu vyrovnat. Bojím se, že mi řekneš :,,Zbývá mi už jen ... času a pak.."kéž bych tuhle věu nikdy nemusela slyšet,kéž bych si tvojí zprávu jen přehnanš vyložila.Ale takhle ty nikdy nemluvíš..
NEchci ubližovat tobě, sobě ani ostatním, ale cítím, že tohle už je na mě moc.
Diskuse ke zpovědi
velká depka co..?? to přejde...i mě to přešlo, držim pěsti
Seber se, holka! Vidím a chápu, že Tě to všechno rozežírá zevnitř, že moc a moc trpíš... Ale uvědom si, že Tě to může jedině posílit. Jednou to skončí, přebolí a Ty vstaneš mnohem silnější než před tím. Ta osoba, které to píšeš, potřebuje Tvoji pomoc a podporu. Udělej to pro ni! Zahoď žiletky, alkohol a vše co Ti škodí. Pro ni. Může to být zase v pořádku, ale nesmíš se ničit!!!
Nemá cenu se utápět v žalu, nikomu to nepomůže, naopak, zničí Tě to!
*alkohol
nevzdávat se...
ale myslíš, že ti alokohl, řezání a podobné věci pomůžou? všechno jenom zhoršují
Chce to čas, sílu a práci. Práce ti vždycky pomůže od všech chmur. (přestaneš díky ní tak myslet na smutek a pomůže ti mezi lidi.)
velmi těžké na pochopení, ale jde o to nebát se, prostě zkus zahodit strach, přesvědč sama sebe, že jsi dobrá a dosáhneš toho, čeho dosáhnout chceš
Velmi zmatene, neviem, co ti mam na to... Ozaj, prepac
Pudy a hormony... Jen látky co vyprchají...
Moc smutné. Souhlasím s Lesankou.
Tvá bolest bije do očí...... Nevím oč konkrétně jde, chtěla bych pomoci, ale nevím, jak to zařídit......poradíš?
nemusite to cist a nezadam odpustteni ani rozhreseni..jen jsem to potrebovala vypsat bile na cernem..
Náhodné moudro a přísloví
Často, když odplují mraky nastane zářivý den. (Ovidius)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©