Detail a diskuse u zpovědi

každýho někdy určitě popadne taková ta chuť,odhodlání a víra využít každejch nabízenejch šancí v životě(jo,tak to dělá většina lidí,jenže sou i takoví,kteří prostě potřebujou popostrčit a bez cizí pomoci,která by jim ukázala co je správně,toho hodně propásnou).poslední dobou si řikám že by člověk neměl jen tak zahazovat příležitosti,jen tak je nechat uletět se slovy,že je moc těžký se o něco snažit,a že se ten člověk předtim už několikrát zklamal...pokud se budeme takhle odmítavě stavět k možnosti,kterou nám život jednou dá,bereme si tim zároven i naději na to,že až si uvědomíme velikost toho,co sme nechali umřít,tak že už to prostě nikdy znova nenajdeme.je chyba po někom chtít aby otevřel oči a bojoval za to co chce?ja vim že každej žijeme svuj vlastní život,každej si ho ovlivnujeme sám,ale pokud naše rozhodnutí osudově změní život i nekoho koho máme rádi,neni to tak trochu sobecký?

často už není druhá šance