Detail a diskuse u zpovědi

zachovej se podle toho co citis...jestli mas s rodici dobry vztah tak jim to povez.....

Posloucham to, co mi zrovna jde k nalade... nikdy to neni tak, ze by me moje oblibena hudba dostala do deprese, to ne. Mozna jistou hudbou depresi podporim, ale nikdy se mi tim nevyvolala. S tim psychologem mas mozna pravdu, ale jeho naplni prace je pomahat lidem a za jednu ci vic navstev nic nedam... i kdyz musim najit odvahu tam jit

Hm.. taky záleží na tom co posloucháš, jestli něco extra depresivního tak se nediv..
A jinak, psycholog je fajn věc na zasmání.. dobrý leda pokud chceš, aby někdo předstíral, že tě poslouchá a zajímá ho to.

Asi si k doktorovi zajdu, to co prozivam stejne nikam nevede a sama si nejspis nepomuzu... Jinak dekuju vsem za rady, vazim si toho

Asi v sobě musíš najít trochu další síly a odhodlat se jít k "cvokaři". Všeobecně se tvrdí, že břemena jsou lehčí, pokud se s nimi podělíš, ale jestli máš dojem, že by tě nikdo nepochopil raději se odvaž jít sama. A postupně se po kouskách přinávat k svým problémům - protože si myslím, že zase úplně zatajit všechno nemůžeš a koneckonců by to bylo i horší.
Hlavně to nevzdávej a přeju ti hodně síly.

no podle mě je lepší když to někomu řekneš, protože ti s tím může pomoc a nemusíš hned chodit za doktorem - ovšem pokud bys to nikomu říct nechtěla tak doktor je na místě

Já být tebOu, tak to nikOmu neříkám. Je to tvOje věc, nO ne? a Oni se tO vlastně nemaj jak dOvědět. Maximálně, že bys je pOtkala v čekárně:) Takže zkus zajít k tOmu psychOlOgOvi a já ti už jen můžu přát, ať ti pOmůže

ahoj, tak tvoje situace je mi velmi povědomá....taky to trvalo dva roky,ale zlomilo se to až teď, co jsem odešla ze školy, měla jsem neuvěřitelné už i zdravotní problémy, zkolabovala jsem a museli mě odvézt do nemocnice...tam jsem si pár týdnů pobyla pod dohledem psychologa...všichni o mě měli strach a nechápali, jak se to mohlo stát, když mě měli pořád nablízku...teď už se vracím do normálního života, vím že to nebude lehký,ale všichni mi moc pomáhají....tak to hlavně nenech zajít moc daleko a přeju ti víc štěstí

Nemusis to rikat nikomu, pokud si myslis, ze by te nepochopili. Ja tam sla taky sama od sebe. Je lepsi jit driv sama od sebe, nez si toho vsimne okoli a budou ti rikat, ze si zrala na psychiatra. Hodne stest .

Rádo se stalo

Vim, ze s tim musim neco udelat... jinak to dal asi nepujde. Ale dekuju za snahu pomoct, je hezky ze se najde nekdo koho to zajima.

Že tyhle vlastnosti nemáš ještě neznamená, že je nemůžeš získat.

Vse co bych chtela dokazat se odviji od rozhodnosti a sebezapreni, presne to co nemam... Taky bych chtela byt s clovekem o ktereho se muzu s duverou oprit. Mozna jsem moc narocna na sve okoli.. nevim

A co bys chtěla dokázat?

Vlastne ani poradne nevim... Zacala jsem probirat svuj zivot , co jsem kdy dokazala a zjistila jsem, ze jsem vlastne nedokazala zhola nic. A posledni dobou jsem pro lidi co mam rada akorat pritez, jsem na ne protivna, i kdyz mi nic neudelali a dalsich tisice veci. Ve vztahu se nedokazu rozhodnout, jsem s nekym s kym vlastne ani nechci byt...

V tom případě asi bude lepší jim to neříkat. Jak to začalo?

Musim si rozmyslet jestli jim to reknu, ale podle me by se mi akorat vysmali do obliceje. Trva to asi tri tydny plus minus, porad to same...

Tak to bys rodičům o návštěvě psych říkat nemusela. Jak dlouho ten stav trvá?

osmnact...

A kolik ti je?