Budu vždycky sama. Znám hodně kluků, ale jsou to jenom kamarádi. Semtam sice mám nějaký románek, ale jak rychle začne, tak rychle skončí... mám strach, že budu do smrti sama.Dá se vůbec přežít život o samotě? Asi ne, co....Vím, že mi asi napíšete, že to určitě příjde, ale bojím se, že ne. Kamarádky mají své kluky, kterí je milujou a o které se můžou opřít...Tohle bych si taky moc přála, ale u mě je to pouze utopiský sen.............Někde hluboko v sobě to cítím, že budu sama...
Diskuse ke zpovědi
Tenhle pocit s tebou sdílí asi i dost jiných lidí...
Najít osobu, kterou budeš milovat ti může zabrat spoustu času... románek pomine, a nezanechá po sobě nic... Když nemáš koho milovat, tak se časem začneš cítit prázdná...
Ne... Neporadím ti, abys čekala... Hledej! Skus otevřít své srdce a když budeš schovpná milovat, tak se najde i někdo, kdo bude milovat tebe.
Navíc... někdy je těžké lásku poznat... tak měj oči otevřené!
mozna ze si jeste nepotkala sveho prince :) a nebo jsi moc narocna na kluky a zadny ti nevyhovuje..kamardky sice maji kluky,ale co ty vis jak to mezi nimi je....vsechno nevypada tak jak to skutecne je.....
jj, jak říká lilith... "kazdy clovek je svym zpusobem sam"
takže schizofrenik má nespravedlivou výhodu 
.
Neberte tohle proboha jako necitlivou momentku :). Jde jen o hloupý žert. Já osobně tomu rozumím, také jsem většinu času sám . Ale na druhou stranu nekdy je dobre byt sam :). 
(ovsem ne v situaci kdy máte platit nájem, to je lepší většina )
nechceš toho moc, ale možná že to ještě nemá přijít, ta velká láska 
si dává prostě na čas, nehledej ji, ona si tě najde sama, a z té druhé strany, vem si že můžeš dělat věci které zadaní ne, na které třeba ani nepomyslí.....hm? 
Jaja: Ano,kolem sebe mám hodně lidí, ale jsem sama. Dneska jsem náhodou potkala svojí bývalou spolužačku ze základky ve vlaku spolu s jejím klukem. Byla jsem z toho mimo. Stašně bych si přála nebýt na všechno sama a mít se o koho opřít a cítit v něm oporu a jistotu....Chci toho tak moc? Zřejmě ano.
Člověk může být sám, i když má kolem sebe mnoho lidí. Když popřemýšlíš o kamarádech, tak třeba zjistíš, že sama nejsi, ale třeba to tak fakt vidíš. Zkus hledat kolem sebe a najdi člověka, kterej by s tebou byl rád. Já fakt věřím, že nějakej existuje...jenom ho nesmíš odhánět
Dá se tak žít, i když těžce, prostě je to život v nekončící frustraci... Znám to, ale pokud budeš chtít, někoho najdeš... Uvidíš, držím ti palce, a tím i zároven sobě...
jee tak tuhle situaci znám velice dobře.....sem tam románek, kamárádi....ale pořádně jsem nikoho neměla uuž 3 roky....a to už, uznejte, je tragický......asi jsem tak šeredná, že o mě nikdo ani nezakopne,každopádně tobě držim pěsti
GloomyLady: já si to bohužel představit dokážu a je to pro mě děsivé.. 
vím přesně jak se cítíš, zažívám přesně to stejné 
a poradit můžu jenom jednu věc: čekej. Na druhou stranu je zas pravda, že někde na světě chodí člověk který to cítí jako ty, takže se určitě setkáte
dá se tak žít...ale těžko
život o samotě jde, někomu vyhovuje a někomu ne..
vše.
přežít se toho dá mnoho, život osamotě taky. akorát to asi není nejpříjemnější, žejo...
To mi strašně připomnělo mě. Teď kluka mám, ale stejně mám blbý pocit, že budu navždy sama. U mě v rodině je to takový prokletí. Všechny ženský jsme sami. Neustále.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Přátelství nemá pronikat do hloubi duše, ať se dá rozvázat ať se dá rozvázat čarovné pouto mysli, uvolnit, nebo zas zapnout. (Euripides)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©