M., Lukostřelkyně, 17 let
Lidé si nerozumějí, milují se v nestejnou chvíli...
Občanská práva | obyvatelka |
Registrován | 23.09.2006 00:00 |
Naposledy přilášena | 01. 01. 1970 01:00 Tj. před 24 rok. |
#. přihlášení | 135x |
#.zobrazení profilu | 754× |
Příspěvků | 4 zpovědí |
14 komentářů u zpovědí | |
0 komentářů k článkům | |
0 blbostí na nástěnce | |
pohřbil 4 lidí | |
zapsal do blázince 3 lidí | |
1x v přátelích |
Příspěvky
Je mi líto, že se na tebe nemůžu ani spolehnout.
nic neřeším.
Tak nevím...už měsíc tady nejsi a já ani jednou neměla depku...a to jsem ty zatracené prášky brala pravidelně. Takže jsem došla k ¨závěru - za ty moje depky můžeš ty..je mi to líto, ale je to tak. Ale já jsem teď tak nějak...silnější? Už mě nemůžeš ničím překvapit. Ani kdyby ses mi po svém příjezdu neozval, tak by mě to taky nepřekvapilo.
Moc jsi mi ublížil, víš? Takže už teď od tebe nic nečekám. Vlastně ti přiznám jedno - není dne, kdy bych neuvažovala o tom, jestli bych bez tebe nebyla šťastnější. Ale pak si řeknu, že na to, abych se s tebou rozešla, tě mám ještě pořád moc ráda. Ale musím ti něco říct...už tě nemiluju tak moc, jako předtím. A můžeš si za to sám. Žádný kluk by se ke své holce neměl chovat tak, jako ty ke mně. Akorát nevím, jestli ti to budu schopná říct do očí. Že už to není jako dřív.
Strašně mě to mrzí...Vždyť jsme měli tak krásný vztah, jak se to mohlo tak zkazit? Kde se stala chyba? Tak moc bych si přála zase vrátit čas!!!!! Já už se nechci trápit...Už nemůžu....Vždyť mně už nic nezbylo...
Tos už vážně přehnal
Proč mi to pořád děláš? Nechceš, abych kvůli tobě plakala a přesto se pořád chováš tak hnusně... Když jsi odjížděl, tak jsi mi řekl, že ti nemůžu věřit, a ty zas můžeš klidně věřit mně, že tohle ti nikdy neodpustím... Připadalo mi to, jako by sis byl jistý, že mě tam podvedeš. Pokud sis dal za cíl, že mě chceš zničit, tak se ti to vážně povedlo už dávno, ale proč mě teda pořád tak drtíš? Copak už ti to nestačilo??? Ty se tím snad bavíš!!!! Už mě nemáš rád. Cítím to z tvého chování. Proč se teda se mnou nerozejdeš??? Já bych to udělala, ale jsem na to moc měkká. Pořád tě moc miluju. I když si to vůbec nezasloužíš. Chováš se ke mně tak odporně... Žádný kluk, kterého znám, se ke své holce takhle nechová. A já, husa pitomá, si to všechno nechávám líbit. Ale s tím je konec. Mám teď vážně hodně času na přemýšlení, a jedním jsem si jistá. Už se k tobě nikdy, NIKDY, nebudu chovat tak jako dřív. Budu hnusná, protože to je přesně to, co on si zaslouží. A víš proč? Protože ty už vůbec nevíš, co je to mít někoho rád.
;-((((
Dneska jsem na něj byla tak hnusná, tak studená... Já vím!!! Jenže...jakou si mě udělal,takovou mě má. Je mi toho tak líto, ale to už nejde zastavit. Miluju ho, to ano, ale... tím,že na mě pořád tak kašlal, způsobil to, že už mi jeho přítomnost nechybí. Prostě jsem si zvykla trávit všechen svůj volný čas sama. Proč jsi to udělal,lásko? Proč jsi tohle dopustil? Ale já jsem tě varovala a ne jednou! Nechci být taková jako jsem teď...třeba je dobře, že se v létě neuvidíme, třeba se to zlepší... Mně je z toho tak smutno...nechci ti ubližovat....a už vůbec tě nechci trápit tak,jako jsi mě teď celou dobu trápil ty. Ale to asi nehrozí, protože já ti přece taky vůbec nechybím.
Kašlu na to
Všechno je k ničemu, nemám už ani chut' si něco nalhávat. A nic už mě nezajímá, je mi to jedno. Stejně si akorát pořád ubližuju a vším se trápím úplně zbytečně. Za rok odejdu na výšku a všechno bude jinak. Všechno se změní. Takže nemá cenu to teď řešit, když za chvíli to bude stejně pryč. A ten rok uteče hodně rychle. Nejsem zas tak pitomá, abych se snažila pořád něco spravovat. Kašlu na to. Na všechno.
Kdybych nebyla na všechno sama, tak by to bylo ok. Ale takhle - sama nic nezmůžu. Takže je mi to lhostejné. Ne. Lžu. Strašně, strašně, strašně moc lžu. Ani náhodou mi to není lhostejné. Jen už jsem konečně pochopila, že nemá cenu se zbytečně trápit. Radši se budu snažit zlhostejnět - já vím, že to nené pěkné. Není to ani trochu pěkné, jenže mně nic jiného nezbývá. Jinak se totiž úplně zblázním.
((((
Jsem divná, jsem divná, jsem divná. Jsem absolutně divná a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Jsem zlá, sobecká, hysterka, potvora, namyšlená, hloupá a nemožná. Nemám se ráda. A nezasloužím si ani, aby mě někdo měl rád. A vy,kdo mě máte rádi, odpusťte,že jsem taková divná. A jestli vás jednou zklamu...odpusťte...
chci pryč
Jsem tu. Jenže tak nějak nevím na co. Zbytečná. Chci pryč, někam jinam, někam, kde budu volná ode všeho, někam, kde nejsou žádné starosti, žádné trápení, kde budu moct být šťastná a spokojená. To tady nehrozí, nemám to tady ráda, dusí mě to tu, trápí mě to tu..všechno...
Jsem tu
Já vlastně ani nevím co chci. Jediné, co vím, je to, že jsem strašně nespokojená. Nevím proč, ale najednou mě nic nedokáže zabavit. Všechno je mi lhostejné. Stejně nic nedokážu..
.
Proč mi pořád tak dokazuješ,že o mně nestojíš? Když mě chceš jen takhle trápit, tak to se se mnou radši rozejdi
Jsi trapná
Jsi ubohá..pořád jen čekáš a čekáš...jestli přijde nebo se aspoň ozve...Kde žiješ? Myslíš si,že o tebe někdo stojí?Jsi vážně zoufalá..měla by ses nad sebou zamyslet...copak sis na to pořád ještě nezvykla,že o tvoji přítomnost nestojí??? Proč se pořád vnucuješ??????? Copak tě to vážně ještě udivuje,že mu nechybíš??že má svoje kamarády a hry a chlast a nic jiného nepotřebuje?
Ne,už mě to neudivuje,ale mrzí mě to pořád.
Asi jsem byla moc dlouho ok,takže teď si to musím za ten pitomý víkend vynahradit:( teda doufám,že jen víkend. Do ničeho se mi nechce,všechno mi leze na nervy. A nikdo o mě nestojí.
?
Nemůžu spát...copak mám tohle všechno opravdu zapotřebí?
Jsem asi blázen
Určitě. Nikdo normální totiž nepřemýšlí nad tím,nad čím přemýšlím já. Řekl mi jednou,že jsem se hodně změnila.To je pravda,já vím. Chtěla bych tak moc být jako dřív - bezstarostná. Goethe řekl,že "je lepší být smutný z lásky,než být veselý bez ní"... to nevím...
Všimla jsem si,že už tady píšu jen tehdy,když mám strach nebo jsem kvůli něj smutná. Není to proto,že bych neměla žádné jiné straosti,než jen řešit tohle, ale popravdě,se vším ostatním si dokážu poradit. Ale s tímhle ne. A nejhorší je to,že jsem na to sama. Ale tak je to asi v pořádku,nechci,aby o tomhle někdo věděl. Nikdo. Nestojím o ničí lítost. Chtěla bych být jako dřív...třeba i střelená, bláznivá, jenom se už nechci takhle trápit...proboha proč nedokážu tohle všechno říct svým přátelům,kteří by mi pomohli? proč nikomu nechci ukázat,jak jsem slabá? Pcha,stejně to o mně všichni ví. Copak je normální utéct uprostřed hodiny? To těžko. Jsem zmatená..tak strašně moc...co vlastně chci?
Už zase...
Tak jsem tady zase..po několika úspěšných týdnech, kdy jsem se cítila docela v pohodě. Jo, bylo mi fajn a bylo to dost osvobozující,ale teď zrovna jsem nějak mimo. Prostě jsem si přikázala,že před ním už nebudu brečet. Ani jednou. Zatím se mi to daří. Já to zvládnu,určitě. Ale stejně je mi smutno. Už nikdy to nemůže být jako dřív. Nikdy. Cítím to.
Tak zase jsem došla k tomu,že jsem divná.
Já už vážně nevím,co mám se sebou dělat. Já nechci pořád plakat...To už se prostě nedá..nedá se to zastavit..Najednou se to ve mně zvedne a nedokážu tomu odporovat..snažím se myslet na hezké věci, mrkám jako blázen,ale nic nepomáhá!!!NIC NEPOMÁHÁ!!! Tak mi sakra někdo poraďte,co s tím????
Kdysi jsem plakala..jednou za měsíc,za dva¨,možná ještě míň. A teď???Je to u mě úplně normální. Na denním pořádku.Nejhorší je to večer,když jdu spát a nejsem dostatečně unavená. To pak ležím..a přemýšlím...a pláču. Je mi to líto.Je mi líto všeho.
Proč jsem tak strašně měkká? Prostě se nedokážu ovládnout! To ty zatracené prášky. Jsem nadopovaná hormony a každou chvíli mě přepadnou hnusné myšlenky. Hledám problémy tam,kde nejsou, a když tam vížně nejsou,tak si nějaký namluvím a pak tomu sama uvěřím. Já si to všechno moc dobře uvědomuju!!!
Tak strašně moc bych si přála být zase normální!!!
Tak mám zase jednou takovou smutnou náladu..což absolutně vyusťuje ze situace,protože kdybych nebyla smutná, tak bych tady teď nepsala,protože bych neměla důvod,že. No každopádně jsem rozpolcená osobnost. Jsou ve mě 2 Markéty. Jedna chce být za každou cenu v pohodě, nic neřešit, ničím si nenechat komplikovat život, a nechat ostatní,ať si dělají,co chtějí. Jenže ta druhá je děsná citlivka. Všechno řeší,všechno ji rozruší, ve všem hledá problémy, všechno ji rozpláče, a je schopná si nakecat nějakou pitomost a následně tomu uvěřit. Je to smutné,ale je to tak. A nejpitomější na tom je, že ta druhá M. převládá. Copak si myslíte,že mě baví řvát kvůli každé blbosti? Hm..nebaví. Fakt ne. Já se vážně snažím být silná,ale někdy to prostě dost dobře nejde. Někdy skoro pořád. Jsem fakt troska...Nevím,co se se mnou pořád děje,ale ani trochu se mi to nelíbí. Proč nemůžu být normální? Proč musím být za každou cenu tak divná???
@--o---
Dostala jsem kytku od neznámého ctitele...tak mi to udělalo docela radost. Docela hodně dost...Zbožňuju květiny...mrzí mě,že ten,kdo by to měl být, to nebyl...ale i tak mě to potěšilo.
Je mi smutno:(
Tak jsem tady zase..nevím,dneska se nějak z té smutné nálady nemůžu dostat :( nějak je mi všechno lhostejné. Úplně všechno. Někdy mě prostě přepadne hrozná chuť se sebrat a utéct někam daleko. Já vím,že před svými problémy neuteču, ale když si vzpomenu na měsíc ve Skotsku, tak si zpětně uvědomuju, že tam jsem byla doopravdy volná. Neměla jsem žádné povinnosti, nic mě nesvazovalo ...prostě volná. Byla jsem daleko. Daleko od svých problémů.
Bolí to..
Je mi to líto... Předtím bylo všechno nádherné... Myslela jsem si, že naše láska je silnější, bláznivější a krásnější, tehdy jsem VĚDĚLA, že mě miluje. ale najednou je to všechno pryč..předtím jsem věděla,že je to ono. Teď už to nevím. Tak strašně moc závidím ostatním zamilovaným, když je vidím,jak moc je to k sobě táhne... Mě to k němu táhne taky, ale on... Moc mi chybí všechny ty okamžiky,kdy jsem byla doopravdy šťastná. Teď si na to jen hraju. Snažím se sama sobě namlouvat,že je to fajn a jsem šťastná,ale já nejsem. Často,když jsem vážně zoufalá,jsem schopná třeba hodiny čekat,jestli se ozve..jenže on se neozve. Bere mě jako samozřejmost. A to bolí. Předtím jsem věděla,že se mnou chce být,že je se mnou rád, že když spolu nejsme,tak mu chybím... Ty krásné zprávy,co mi kdysi psal..jak se na mě díval..jak mě líbal... a teď? Já ho tak moc miluju, tak strašně moc... tak moc mi to všechno chybí,lásko!!! Tak,řekni,proč mi to děláš? Proč mi tak moc ubližuješ?
Náhodné moudro a přísloví
Protože se nemůže stát, co chceš, chtěj, co můžeš . (Terentius)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©