Příspěvky
Je mi líto, že se na tebe nemůžu ani spolehnout.
nic neřeším.
Tak nevím...už měsíc tady nejsi a já ani jednou neměla depku...a to jsem ty zatracené prášky brala pravidelně. Takže jsem došla k ¨závěru - za ty moje depky můžeš ty..je mi to líto, ale je to tak. Ale já jsem teď tak nějak...silnější? Už mě nemůžeš ničím překvapit. Ani kdyby ses mi po svém příjezdu neozval, tak by mě to taky nepřekvapilo.
Moc jsi mi ublížil, víš? Takže už teď od tebe nic nečekám. Vlastně ti přiznám jedno - není dne, kdy bych neuvažovala o tom, jestli bych bez tebe nebyla šťastnější. Ale pak si řeknu, že na to, abych se s tebou rozešla, tě mám ještě pořád moc ráda. Ale musím ti něco říct...už tě nemiluju tak moc, jako předtím. A můžeš si za to sám. Žádný kluk by se ke své holce neměl chovat tak, jako ty ke mně. Akorát nevím, jestli ti to budu schopná říct do očí. Že už to není jako dřív.
Strašně mě to mrzí...Vždyť jsme měli tak krásný vztah, jak se to mohlo tak zkazit? Kde se stala chyba? Tak moc bych si přála zase vrátit čas!!!!! Já už se nechci trápit...Už nemůžu....Vždyť mně už nic nezbylo...
Tos už vážně přehnal
Proč mi to pořád děláš? Nechceš, abych kvůli tobě plakala a přesto se pořád chováš tak hnusně... Když jsi odjížděl, tak jsi mi řekl, že ti nemůžu věřit, a ty zas můžeš klidně věřit mně, že tohle ti nikdy neodpustím... Připadalo mi to, jako by sis byl jistý, že mě tam podvedeš. Pokud sis dal za cíl, že mě chceš zničit, tak se ti to vážně povedlo už dávno, ale proč mě teda pořád tak drtíš? Copak už ti to nestačilo??? Ty se tím snad bavíš!!!! Už mě nemáš rád. Cítím to z tvého chování. Proč se teda se mnou nerozejdeš??? Já bych to udělala, ale jsem na to moc měkká. Pořád tě moc miluju. I když si to vůbec nezasloužíš. Chováš se ke mně tak odporně... Žádný kluk, kterého znám, se ke své holce takhle nechová. A já, husa pitomá, si to všechno nechávám líbit. Ale s tím je konec. Mám teď vážně hodně času na přemýšlení, a jedním jsem si jistá. Už se k tobě nikdy, NIKDY, nebudu chovat tak jako dřív. Budu hnusná, protože to je přesně to, co on si zaslouží. A víš proč? Protože ty už vůbec nevíš, co je to mít někoho rád.
;-((((
Dneska jsem na něj byla tak hnusná, tak studená... Já vím!!! Jenže...jakou si mě udělal,takovou mě má. Je mi toho tak líto, ale to už nejde zastavit. Miluju ho, to ano, ale... tím,že na mě pořád tak kašlal, způsobil to, že už mi jeho přítomnost nechybí. Prostě jsem si zvykla trávit všechen svůj volný čas sama. Proč jsi to udělal,lásko? Proč jsi tohle dopustil? Ale já jsem tě varovala a ne jednou! Nechci být taková jako jsem teď...třeba je dobře, že se v létě neuvidíme, třeba se to zlepší... Mně je z toho tak smutno...nechci ti ubližovat....a už vůbec tě nechci trápit tak,jako jsi mě teď celou dobu trápil ty. Ale to asi nehrozí, protože já ti přece taky vůbec nechybím.
Kašlu na to
Všechno je k ničemu, nemám už ani chut' si něco nalhávat. A nic už mě nezajímá, je mi to jedno. Stejně si akorát pořád ubližuju a vším se trápím úplně zbytečně. Za rok odejdu na výšku a všechno bude jinak. Všechno se změní. Takže nemá cenu to teď řešit, když za chvíli to bude stejně pryč. A ten rok uteče hodně rychle. Nejsem zas tak pitomá, abych se snažila pořád něco spravovat. Kašlu na to. Na všechno.
Kdybych nebyla na všechno sama, tak by to bylo ok. Ale takhle - sama nic nezmůžu. Takže je mi to lhostejné. Ne. Lžu. Strašně, strašně, strašně moc lžu. Ani náhodou mi to není lhostejné. Jen už jsem konečně pochopila, že nemá cenu se zbytečně trápit. Radši se budu snažit zlhostejnět - já vím, že to nené pěkné. Není to ani trochu pěkné, jenže mně nic jiného nezbývá. Jinak se totiž úplně zblázním.
Jsem divná, jsem divná, jsem divná. Jsem absolutně divná a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Jsem zlá, sobecká, hysterka, potvora, namyšlená, hloupá a nemožná. Nemám se ráda. A nezasloužím si ani, aby mě někdo měl rád. A vy,kdo mě máte rádi, odpusťte,že jsem taková divná. A jestli vás jednou zklamu...odpusťte...
chci pryč
Jsem tu. Jenže tak nějak nevím na co. Zbytečná. Chci pryč, někam jinam, někam, kde budu volná ode všeho, někam, kde nejsou žádné starosti, žádné trápení, kde budu moct být šťastná a spokojená. To tady nehrozí, nemám to tady ráda, dusí mě to tu, trápí mě to tu..všechno...
Jsem tu
Já vlastně ani nevím co chci. Jediné, co vím, je to, že jsem strašně nespokojená. Nevím proč, ale najednou mě nic nedokáže zabavit. Všechno je mi lhostejné. Stejně nic nedokážu..
.
Proč mi pořád tak dokazuješ,že o mně nestojíš? Když mě chceš jen takhle trápit, tak to se se mnou radši rozejdi
Jsi trapná
Jsi ubohá..pořád jen čekáš a čekáš...jestli přijde nebo se aspoň ozve...Kde žiješ? Myslíš si,že o tebe někdo stojí?Jsi vážně zoufalá..měla by ses nad sebou zamyslet...copak sis na to pořád ještě nezvykla,že o tvoji přítomnost nestojí??? Proč se pořád vnucuješ??????? Copak tě to vážně ještě udivuje,že mu nechybíš??že má svoje kamarády a hry a chlast a nic jiného nepotřebuje?
Ne,už mě to neudivuje,ale mrzí mě to pořád.
Asi jsem byla moc dlouho ok,takže teď si to musím za ten pitomý víkend vynahradit:( teda doufám,že jen víkend. Do ničeho se mi nechce,všechno mi leze na nervy. A nikdo o mě nestojí.
?
Nemůžu spát...copak mám tohle všechno opravdu zapotřebí?
Jsem asi blázen
Určitě. Nikdo normální totiž nepřemýšlí nad tím,nad čím přemýšlím já. Řekl mi jednou,že jsem se hodně změnila.To je pravda,já vím. Chtěla bych tak moc být jako dřív - bezstarostná. Goethe řekl,že "je lepší být smutný z lásky,než být veselý bez ní"... to nevím...
Všimla jsem si,že už tady píšu jen tehdy,když mám strach nebo jsem kvůli něj smutná. Není to proto,že bych neměla žádné jiné straosti,než jen řešit tohle, ale popravdě,se vším ostatním si dokážu poradit. Ale s tímhle ne. A nejhorší je to,že jsem na to sama. Ale tak je to asi v pořádku,nechci,aby o tomhle někdo věděl. Nikdo. Nestojím o ničí lítost. Chtěla bych být jako dřív...třeba i střelená, bláznivá, jenom se už nechci takhle trápit...proboha proč nedokážu tohle všechno říct svým přátelům,kteří by mi pomohli? proč nikomu nechci ukázat,jak jsem slabá? Pcha,stejně to o mně všichni ví. Copak je normální utéct uprostřed hodiny? To těžko. Jsem zmatená..tak strašně moc...co vlastně chci?
Už zase...
Tak jsem tady zase..po několika úspěšných týdnech, kdy jsem se cítila docela v pohodě. Jo, bylo mi fajn a bylo to dost osvobozující,ale teď zrovna jsem nějak mimo. Prostě jsem si přikázala,že před ním už nebudu brečet. Ani jednou. Zatím se mi to daří. Já to zvládnu,určitě. Ale stejně je mi smutno. Už nikdy to nemůže být jako dřív. Nikdy. Cítím to.
Tak zase jsem došla k tomu,že jsem divná.
Já už vážně nevím,co mám se sebou dělat. Já nechci pořád plakat...To už se prostě nedá..nedá se to zastavit..Najednou se to ve mně zvedne a nedokážu tomu odporovat..snažím se myslet na hezké věci, mrkám jako blázen,ale nic nepomáhá!!!NIC NEPOMÁHÁ!!! Tak mi sakra někdo poraďte,co s tím????
Kdysi jsem plakala..jednou za měsíc,za dva¨,možná ještě míň. A teď???Je to u mě úplně normální. Na denním pořádku.Nejhorší je to večer,když jdu spát a nejsem dostatečně unavená. To pak ležím..a přemýšlím...a pláču. Je mi to líto.Je mi líto všeho.
Proč jsem tak strašně měkká? Prostě se nedokážu ovládnout! To ty zatracené prášky. Jsem nadopovaná hormony a každou chvíli mě přepadnou hnusné myšlenky. Hledám problémy tam,kde nejsou, a když tam vížně nejsou,tak si nějaký namluvím a pak tomu sama uvěřím. Já si to všechno moc dobře uvědomuju!!!
Tak strašně moc bych si přála být zase normální!!!
Tak mám zase jednou takovou smutnou náladu..což absolutně vyusťuje ze situace,protože kdybych nebyla smutná, tak bych tady teď nepsala,protože bych neměla důvod,že. No každopádně jsem rozpolcená osobnost. Jsou ve mě 2 Markéty. Jedna chce být za každou cenu v pohodě, nic neřešit, ničím si nenechat komplikovat život, a nechat ostatní,ať si dělají,co chtějí. Jenže ta druhá je děsná citlivka. Všechno řeší,všechno ji rozruší, ve všem hledá problémy, všechno ji rozpláče, a je schopná si nakecat nějakou pitomost a následně tomu uvěřit. Je to smutné,ale je to tak. A nejpitomější na tom je, že ta druhá M. převládá. Copak si myslíte,že mě baví řvát kvůli každé blbosti? Hm..nebaví. Fakt ne. Já se vážně snažím být silná,ale někdy to prostě dost dobře nejde. Někdy skoro pořád. Jsem fakt troska...Nevím,co se se mnou pořád děje,ale ani trochu se mi to nelíbí. Proč nemůžu být normální? Proč musím být za každou cenu tak divná???
@--o---
Dostala jsem kytku od neznámého ctitele...tak mi to udělalo docela radost. Docela hodně dost...Zbožňuju květiny...mrzí mě,že ten,kdo by to měl být, to nebyl...ale i tak mě to potěšilo.
Je mi smutno:(
Tak jsem tady zase..nevím,dneska se nějak z té smutné nálady nemůžu dostat :( nějak je mi všechno lhostejné. Úplně všechno. Někdy mě prostě přepadne hrozná chuť se sebrat a utéct někam daleko. Já vím,že před svými problémy neuteču, ale když si vzpomenu na měsíc ve Skotsku, tak si zpětně uvědomuju, že tam jsem byla doopravdy volná. Neměla jsem žádné povinnosti, nic mě nesvazovalo ...prostě volná. Byla jsem daleko. Daleko od svých problémů.
Bolí to..
Je mi to líto... Předtím bylo všechno nádherné... Myslela jsem si, že naše láska je silnější, bláznivější a krásnější, tehdy jsem VĚDĚLA, že mě miluje. ale najednou je to všechno pryč..předtím jsem věděla,že je to ono. Teď už to nevím. Tak strašně moc závidím ostatním zamilovaným, když je vidím,jak moc je to k sobě táhne... Mě to k němu táhne taky, ale on... Moc mi chybí všechny ty okamžiky,kdy jsem byla doopravdy šťastná. Teď si na to jen hraju. Snažím se sama sobě namlouvat,že je to fajn a jsem šťastná,ale já nejsem. Často,když jsem vážně zoufalá,jsem schopná třeba hodiny čekat,jestli se ozve..jenže on se neozve. Bere mě jako samozřejmost. A to bolí. Předtím jsem věděla,že se mnou chce být,že je se mnou rád, že když spolu nejsme,tak mu chybím... Ty krásné zprávy,co mi kdysi psal..jak se na mě díval..jak mě líbal... a teď? Já ho tak moc miluju, tak strašně moc... tak moc mi to všechno chybí,lásko!!! Tak,řekni,proč mi to děláš? Proč mi tak moc ubližuješ?
Nevím
Nevím,co bude dál. Nevím,co mám cítit. jsem prázdná. úplně vyschlá. Možná by bylo lepší se rozejít...bude to bolet,to vím,ale cokoliv je snad lepší, než to nechat tak,jak to je. Nemám na nic náladu a nic mi nepřináší radost. Když se rozejdeme, za čas to přebolí, ale tohle? Kdy TOHLE skončí???
beznaděj
dnešní noc byla hrozná...nemohla jsem spát,jen jsem brečela a brečela a svírala medvídka s nápisem "miluji tě"
Když ten,koho milujete víc,než svůj vlastní život, už vás nemiluje, rozsype se vám celý svět na malé kousíčky a ke všemu ostatnímu zlhostejníte... Nevím,co bude dál.
Štěstí?co je štěstí? Už nevím,co to je,ale strašně závidím tě,co to vědí...
Jsem prázdná..už nemám slzy, nemám nic... bolí to. Tak strašně moc to bolí!! Tak strašně moc jsem si snažila namluvit,že je všechno v pořádku,ale není...teď už to vím.. jsem na dně a nemám sílu se vyhrabat.. co se to s námi stalo???
Strach..
Co se děje,lásko??Proč mi nechceš říct,co se stalo?? Nebo už o mne nestojíš...? Bojím se... nechci ztratit to jediné,na čem mi doopravdy záleží! Jsi moje světlo, jsi moje slunce, jsi moje štěstí... Jsi moje všechno!!! Miluju tě víc než svůj život..udělala bych všechno,jen mě neopouštěj... Nebo si to jen namlouvám? Prosím, lásko, ujisti mě, že je všechno v pořádku, řekni, že jsem hloupá a pohlaď mě po tváři, jak to vždycky děláváš.. prosím...
Valentýn..
Vážně Tě miluju,lásko...už je to víc než půl roku, co jsi mi odpustil a mě to pořád připadá, jako by to bylo včera...rozhodl ses tehdy dát mi druhou šanci a já Ti za to budu vždycky vděčná..jen díky Tobě jsem prožila všechny ty nádherné chvíle a vím, že by mi nikdy a s nikým nemohlo být tak nádherně jako s Tebou. Dnešní Valentýn byl nejnádhernější,jaký jsem kdy zažila a to jen díky Tobě. Doufám,že jsi se mnou také tak šťastný,jako já s Tebou... Tvá milující M.
Štěstí
co je to vlastně štěstí...je to divná věc - když ho nemáš,chceš ho, když ho máš, nevnímáš to.. Voltaire kdysi řekl, že "Štěstí je jen sen,bolest je skutečná". Neměl pravdu? Štěstí...je vrtkavé a nikdy nevíš, kdy tě zas opustí. Je to zvláštní...Cítíš obrovskou radost a zdá se ti,že nic nemůže být lepší, a že je všechno OK a najednou je pryč..stačí kratičká zpráva, nevinná událost. Je těžké si ho udržet, ale záleží hlavně na nás. Někdo se dokáže radovat z úplných maličkostí ,které nám ostatním třeba přijdou absolutně nepodstatné...závidím jim...
nebaví mě to:(
je mi divně. Prostě mám najednou ve všem zmatek a nic se mi nechce. Připadá mi,že ně mě všichni kašlou...ale ve skutečnosti vím,že na mě nekašlou,jenom prostě mám zas tu svoji divnou náladu a na všechno se dívám jinak. Takže až se zítra probudím,budu zase v pohodě. teda doufám. Už kvůli miláčkovi...nechci ho pořád zatěžovat svými problémy...Odpusť, lásko,jsem prostě divná.
no já fakt nevím co bych pořád měla vymýšlet za nadpisy
No..to jsem "lehce" nedala...prostě matika mi vždycky šla a měla jsem jedničky a letos je to děs a hrůza..kdybych se neučila, tak neřeknu, ale takhle... jsem fakt tak pitomá????????????
Díky za to...
Vážně jsem vděčná za tyhle stránky...když mám depresi nebo na někoho vztek, tak se jdu vždycky vybít sem...a pomáhá to..
mám toho dost!!!
Ale vážně!!! Docela solidně nestíhám... mám letos strašně moc učení a pak všechny moje přiblblé kroužky, takže se domů dostávám docela pozdě a nemám moc času na učení, tak se musím učit o víkendech na týden dopředu a trénovat na klavír... Jsem pernamentně hrozně unavená a mám pořád depresi, protože jsem byla v minulosti docela potvora a strašně mě to mrzí!!! Už vážně nemůžu... víte co to je nemít skoro žádné volno??? Snažím se být jak je to jen možné se svou láskou, ale je to strašně málo... chtěla bych s ním být pořád... ale nemůžu!!!!
Miluju
MOc moc moc moc moc moc moc a ještě víc miluju.
Proč vlastně jsem?
Udělala jsem spoustu chyb, ale ta poslední patří k nejhorším...zklamala jsem nejen toho, na kom mi strašně záleží, ale v neposlední řadě také sebe. Měla jsem o sobě lepší míněni. Tohle jsem vážně nezvládla. Do smrti si to budu vyčítat. A protože mi odpustil a dal druhou šanci, cítím se mnohem hůř. Na první pohled veselá a bezstarostná, ale v hloubi duše se trápím....Jsem tak pitomá!!!! Co bych dala za to, abych to mohla vzít zpátky??? Všechno!!!Nejvíc ze všeho mě bolí pomyšlení, kolik si kvůli mně musel vytrpět... vždycky se staral, abych se s ním cítila jako v bavlnce a jak jsem se odvděčila?? Zklamala jsem... zbytečná holka... bylo mi odpuštěno, ale já, JÁ, si neodpustím NIKDY!!!!
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Rozum a z něho vyplývající připravenost na všechny životní zvraty je nejlepší lék k zmírnění zármutku. (Plútarchos)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©