...Zažít, prožít, dožít...svět neutíká, to my.
Elegantní skok. Dopadl jsem do kaluže. Hladina se vyšplhala až ke kotníkům. Tam dole bylo bláto. Jen to čvachtlo a stopy bláta vedly dál, za mnou. Slyšel jsem hlas, či skřek toho stvoření. blížil se a právě toho jsem se bál. Jako ozvěna ke mě dolíhalo jeho dupání- tlumeně a přesně.
Ty pruhy světla nade mnou, co řezají nekonečnou tmu na pár světlých proužků mě bodali do očí pokaždé, co jsem do nich vběhl. Ale to Něco za mnou, to VELKĚ Něco jakoby nevnímalo světlo. Slyšel jsem kroky, ale neviděl tělo a v té tmě, jako v hlubokém ocánu prožraném naftou nebylo vidět ničeho. Ni mých dlaní na konci rukou. Ni nohou, co pleskaly s švachtotem o tvrdou zem. Jako bych běžel ve vesmíru, ale přec na ropadené zemi staré továrny Hrůzy.
Krok...K R O K...Krok...K R O K...
A dech se zrychloval...a zpomaloval...až přestal...
Vážím si lidí, co dokážou podpořit ostatní.
Vážím si lidí, co řeknou svůj názor.
Vážím si lidí, co se snaží pochopit city druhých.
Vážím si lidí, kteří si hledají přátelé podle nitra.
Vážím si lidí, co si nemyslí, že život je jen nesmyslná hra a čekání na smrt.
Vážím si lidí, co berou život jako příležitost .
Vážím si lidí, co dokáží pomoci i když sami pomoc potřebují.
Vážím si lidí, co zvládají krize bez jehel.
Vážím si lidí, co nevtahují do próblemů ostatní.
Ze všeho nejvíc si vážím lidí, co se snaží vylovit tu krásu země, života a ukázat ji ostatním.
Těmto lidem skládám slovo ke slovu, protože oni v nich naleznou to, co jsem do nich vložil...
Bang a Vysoká Popelářská s vámi!!!
...přestal jsem dýchat... čekal jsem, až to přijde za mnou. Bylo ticho. Hluboké ticho v nekonečné prázdnotě řezané pruhy světla, vycházejícího z něčeho vysoko nad mou hlavou. Kroky ustaly a to něco nedýchalo. Neběhalo to. Nebylo to. Udělal jsem další krok. Pomalý-rychlý. Tak akorát. a v nesmyslné úlevě zjistil, že utíkám před ozvěnou... před dupotem mých nohou... přede mnou...
Jistěže na světě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež
"Smrt jako smrt."mínila nesmrtelná.
Nechť vás provází světlo, neboť světlo vrhá Stín.
| Občanská práva | obyvatelka |
| Registrován | 10.12.2006 18:29 |
| Naposledy přilášena | 01. 01. 1970 01:00 Tj. před 24 rok. |
| #. přihlášení | 161x |
| #.zobrazení profilu | 20244× |
| Příspěvků | 0 zpovědí |
| 136 komentářů u zpovědí | |
| 9 článků | |
| 122 komentářů k článkům | |
| 0 blbostí na nástěnce | |
| pohřbil 1 lidí | |
| zapsal do blázince 1 lidí | |
| 4x v přátelích |
Příspěvky
Hrnklóza
toprčic s tou pamětí už někam, takže když sem vám něco slíbila, tak mi to připomeňta prosiiiiim :)
Že tě huba nebolí Ëlon
Ëlon ( 07:35 PM)
čky, někam mi upadlo oko
Eduardo kozíbobek (07:41 PM) :
a už našlas ten mozek, který se tak nešťastě zatoulal?
Eduardo kozíbobek (07:41 PM) :
a ne aby sis to spletla s ledvinkama
Ëlon (07:43 PM) :
ne, ten je někde pod postelí, ale je tam prach a já nechcu bejt špinavej
oloupili mne!!!
psali sme test, jak už to tak bývá jsme se nemohly dívat do sešitů 
... taxem se musel spolehnout na můj dejme tomu podprům+rně výkonný mozek. Jenže kouknu do něj a.. nic!!! zhola nic z toho co jsem měl vědět... 
dnešním dnem to byly dvě pisemky ze kterých si nachytám rybu... a to nejspíš macka...
Můza z obalu od hamburgru??
Mám můzu, mám nápad, ale... je to asi moc i na mě... nicméně bylo by chytré říci mé názory světu?
Šla jsem ulicí. Všude kolem mě byla ta nesnesitelná, načichlá atmosféra polomoderního města. Zastávka, kolem které jsem prošla byla špinavá jako blatníky oježděného terénního auta. Lavička tak tak držela na těch dvou šroubech, kterými ji připlácli na zeď. Cedule s označením zastávky div že se nehoupala na posledním kousku a chodník byl prošlapaný, pln vody a odpadků. A na lavičce seděl pán. hleděl někam daleko. Možná tam, kde byl on malý a hrával si s ostatními u čisté řeky. Možná se díval tam, kde ráno kupoval rohlíky a chleba za padesátník. Možná se díval tam, kde štípal dříví aby si doma mohli zatopit. A přitom jen nepřítomně civěl do blba, mezitím co čekal na zamořený autobus.
Nparoti u rozbořeného nádraží si hráli čtyři cikánský dětska. Oblečené do špinavých šatů, se zacuchanými vlasy a umazaným obličejem od hlíny. Vesele si hrály, jeden vedle druhého. Nevím proč ale ten svět co mi teď promluvil do mysli se mi nezdál o moc čistší než kanál pod ulicí, na které si vesele vykračuju. Kolik sme se toho naučili, ale přesto neumíme držet huby a nenadávat si již v tak mladém věku.
Přešla jsem přes silnici pod most na kterém po zrezivělých, zapadlých železnicích svištěly vlaky. Je už tak dost hrozné, že stavíme spoje tam, kde být nemusí a ty staré necháváme na pospas zubům času. a ty jsou dost ostré na to, aby je za dva roky zničily.
Pod nohama se mi rýsovali odlesky v kalužích vody. Posmrkané kapesníky s narudlým odstínem, a obal od hranolek s velkým znakem Mc'dolandu. Vztek nebo smutek se mi vryl do mysli při pohledu na to žluté M? netuším, ale bylo mi do řevu. Člověk už je natolik líný, aby zvedl obal od bonbonu Bompar a hodil ho do koše.
Šla jsem dál, ale ten pocit kráčel se mnou. A znovu se ozval když jsem šla v ulici kdy se po mé pravé ruce bořily rozpadlé budovy za zrezivělým plotem a na pravo se leskly všechny skleněné stěny Vaňkovky, která s galerií nemá nic společného. Co přijde příště? Kulturní dům Lilie? Městská budova s kompletním sortimentem New Yorkeru? Bojím se toho víc než čert kříže.
A přes to nad tím člověk jen mávne rukou, projde pod mostema dál poslouchá štěkajícího psa zavěřeného v autobazaru. Je mi z toho zle. Svět ničíme a ani nedokážeme říct stop. A večer se radujeme z toho, že nám vykvetlo domácí štěstí.
Zbohem té naší zbabělé odvaze!!!
Zchcípla můza
neni ol čem psat... :P radu! radu mi dej.. sím
Ajajaj
Tag nemám dobrej pocit... škrab sem, škrab tam a nic to neříká, ale co se stalo stalo se, uvdiíme za týden, jestli sem v tom opravdu něco nechala... :F) mysim že je tam toho opravdu málo, snad jen poslední čtyři řádky
Uuuuu
Jsem vážně nemocný... chybí nápady, musím se jít někam inspirovat ale rychle :P
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Žádná smrt není trpčí než otroctví. (Héliodóros)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©