Příspěvek

Můza z obalu od hamburgru??
Mám můzu, mám nápad, ale... je to asi moc i na mě... nicméně bylo by chytré říci mé názory světu?

Šla jsem ulicí. Všude kolem mě byla ta nesnesitelná, načichlá atmosféra polomoderního města. Zastávka, kolem které jsem prošla byla špinavá jako blatníky oježděného terénního auta. Lavička tak tak držela na těch dvou šroubech, kterými ji připlácli na zeď. Cedule s označením zastávky div že se nehoupala na posledním kousku a chodník byl prošlapaný, pln vody a odpadků. A na lavičce seděl pán. hleděl někam daleko. Možná tam, kde byl on malý a hrával si s ostatními u čisté řeky. Možná se díval tam, kde ráno kupoval rohlíky a chleba za padesátník. Možná se díval tam, kde štípal dříví aby si doma mohli zatopit. A přitom jen nepřítomně civěl do blba, mezitím co čekal na zamořený autobus.
Nparoti u rozbořeného nádraží si hráli čtyři cikánský dětska. Oblečené do špinavých šatů, se zacuchanými vlasy a umazaným obličejem od hlíny. Vesele si hrály, jeden vedle druhého. Nevím proč ale ten svět co mi teď promluvil do mysli se mi nezdál o moc čistší než kanál pod ulicí, na které si vesele vykračuju. Kolik sme se toho naučili, ale přesto neumíme držet huby a nenadávat si již v tak mladém věku.
Přešla jsem přes silnici pod most na kterém po zrezivělých, zapadlých železnicích svištěly vlaky. Je už tak dost hrozné, že stavíme spoje tam, kde být nemusí a ty staré necháváme na pospas zubům času. a ty jsou dost ostré na to, aby je za dva roky zničily.
Pod nohama se mi rýsovali odlesky v kalužích vody. Posmrkané kapesníky s narudlým odstínem, a obal od hranolek s velkým znakem Mc'dolandu. Vztek nebo smutek se mi vryl do mysli při pohledu na to žluté M? netuším, ale bylo mi do řevu. Člověk už je natolik líný, aby zvedl obal od bonbonu Bompar a hodil ho do koše.
Šla jsem dál, ale ten pocit kráčel se mnou. A znovu se ozval když jsem šla v ulici kdy se po mé pravé ruce bořily rozpadlé budovy za zrezivělým plotem a na pravo se leskly všechny skleněné stěny Vaňkovky, která s galerií nemá nic společného. Co přijde příště? Kulturní dům Lilie? Městská budova s kompletním sortimentem New Yorkeru? Bojím se toho víc než čert kříže.
A přes to nad tím člověk jen mávne rukou, projde pod mostema dál poslouchá štěkajícího psa zavěřeného v autobazaru. Je mi z toho zle. Svět ničíme a ani nedokážeme říct stop. A večer se radujeme z toho, že nám vykvetlo domácí štěstí.

Zbohem té naší zbabělé odvaze!!!

0 komentářů