Příspěvky

Haista vittu! aneb jak je to do hajzlu mozny
Sobotni vecer by na prvnim pohled patril k tem normalnejsim. No co tak si du s deckama do delsi dobe na koncert. Na tom by na prvni pohled nebylo vubec nic divneho, ale bohuzel bylo.

Skupinka lidi, se kterou jsem tam byla se velmi lisila od nasi bezne squadry citajici vetsinou Davida, Fida, Lukeho a ve vzacnejsich pripadech Klarku, gregra, Pospeca a Vodisa. Ve vysledku tam nebyl nikdo z vyse jmenovanych, teda az na Vodisa,se kterym sem se potkala uplnou nahodou. Nikdy bych neverila,ze to reknu,ale Vodis mi byl v cestecne prenesenem slova smyslu zachranou z nekolika situaci kdy s emi chtelo zvracet. jak z hudby tak casteccne i ze spolecnosti. Lidi sme znala vice mene od pohledu, jednoho vubec,ale s tim sme si paradoxne nejlip pokecala.

Jak sem jz z minovala tak z hudby se mi chtelo blejt. Bylo to proste neco otresnyho, vubec me to nezaujalo. Proto sem taky vetsinu koncertu travila u baru mimo mistnost kde s enachazela stage. No duvodu sem k tomu mela vic. Na tomhle miste sem si totiz uzila svuj nejkrasnejsi koncert americke thrash metalove legendy Exodus. Jo bylo to skvely uzasny ale prece jen nohra,aktera uz s koncertem nesouvisela mela celkem horkou prichut. Ikdyz sme se pres to prenesla doela obstojne tak mi to misto vratilo cast vzpominek.

Jak stala hudba a vicemene spolecnost za pr* tak ostatni osazenstvo hlavne muzske casti nebylo vubec spatne. Ikdyz po detailnejsim pohledu bylo videt,ze vetsna z nch ma s sebou svuj privesek, coz sice neni nemoc,ale prece jen jisty odpor k necemu takovemu mam.

Co me vsak sokovalo z celeko vecera nejvic byl fakt,ze me poznal clovek u nehoz sem s tim nepocitala. jednalo se o bubenika jedne brnenske skupiny s ekterym sem mela takovy drobny vystup tak pred 3/4 rokem v jednom nejmenovanem brnenskem podniku. Ja tenkrat mela dost upito a on podle me jeste vic. Proto me jeho zkoumavy pohled a nasledny pozdrav prekvapil, no spis sokoval, ale byl to jen pozdrav.

JInak jejich kncert ikdyz se venuji spped nebo power metalu se mi libil nejvic , no ale jeste hezci nez jejich koncert byl jejich blondaty zpevak, bohuzel taky zadany takze sem sla na zastavku s rozporuplnymi pocity v doprovodu cloveka o nemz sme vedela jen velmi malo a presto mi s nim bylo velmi dobre. probiral jsme paradoxne nas citovy zivot, no vmem pripade to byla jedna ironieza druhou, ale ne vuci nemu bylo mi proste zle ze vseho i zeme samotne. Ale co uz kazdej den nei posviceni bud elip a kdyz ne tak at si zacnu zvykat co nejdriv.

0 komentářů

Ordinary story.....but why?
jak napovida nadpis jedna se o bezny pribeh. u ktereho se stale ptam proc ? Proc se to musi vzdycky stat?

Jiste znate pocit,kdy s ena neco silene tesite a ve finale se vsechnbo zvrtne. Je to ten nejhorsi pocit ktery znam.

Radost jakou jsem citila v sobotu, kdy mi bylo majitelkou Pateru sdeleno, ze bych u ni mohla pracovat, se neda vyvazit nicim na svete. Dnes,kdyz jsem s eprisla domluvit na terminu, videla jsme za barem jiz nekoho jineho. Normalne bych ho nazvala uchazejicim metalistou, ale dnes mi byl trnem v oku, to on pracuje na postu,ktery jsem chtela pro sebe. Majitelka jen dodala,ze jemu to nabidla driv nez me a i on se rozhodl driv nez ja. S usmevem jsme tu zpravu prijala,ale uvnit me neco umrelo. To stesti, ta nadeje,kterou jsme do toho mista vkladala a snad i ochota upravit svuj rozvrh, proste vsechno najednou bylo zbytecne.

Stejne jako predesla radost, tak bohuzel ani muj nynejsi smutek se neda vyvazit zadnou mirou. Ale co uz to je rposte zivot, muzu jen doufat, ze se historie zopakuje a ja zareaguju rychleji.

Ikdyz v to momentalne nedoufam.

Bye bye beautiful

0 komentářů

Těžké dilema
S usmevem vzpominam na roky, kdy jsem si touzebne prala byt plnoleta a dospela. Tenkrat jeste naivne jsem mezi tyto pojmy davala rovnitko. Nyni vim,ze byt plnoleta a dospela jsou dve odlisne veci. Ano po dorvseni 18-ti lej je clovek papirove dospely,ale prakticky ve vetsine pripadu ne.

Navic v tech ne zase tak davnych letech jsme videla jen sama pozitiva "dospelosti", ktera se po case omrzi. Nyni si naplno uvedomuju,ze i kdyz treba stale bydlim u rodicu tak spousta rozhodovani o mem zivote zavisi zcela na me.

Jedna se sice predevsim o zalezitosti ohledne skoly, ale ono ani studium na VS neni prochazka ruzovym sadem. Ale me nove dilema zni jinak: skola x prace. Neni treba to videt tak vyhhrocene jak to vypada, protoze se daji zkloubit obe veci, ale chce to trochu snahy. Normalne bych vahala, prece jen je rozdil prace a prace. delat nekdy na pokladne v Tesku bych proste nesla. Momentalne externe pracuju pro cateringovou spolecnost Valoria jako obsluha na nejruznejsich rautech a vyplata je vic nez solidni, nevyhodou je nepravidelnost akci,ktera mi teda zatim nijak moc nevadi,Ale v sobotu kdyz jsem s kamosema slavila svoje narozeniny v oblibene metalove hospode Paterlord mi sama majitelka nabidla praci. Jsou to sice nedele od 17:00 vetsinou do 1:00, coz neni moc dobry termin,hlavne kdyz v pondeli mam na 8:00 skolu,ale s tim by se dalo snad neco delat,myslim jako prehodit seminar na nekdy jindy,snad teda, pokud to nepujde tak by to bylo hodne zajimavy. iNevim sice kolik bych dostavala,ale to je vec,ktera me zajima snad nejmin,predstava prace v oblibenem podniku se snad skvelyma lidma(vetsinu znam zatim jen od pohledu) navic s vybornou hudbou by mi vyhovovala. Bude sice znit usmevne ze Biochemicka dela barmanku v metlaovym podniku,ale ja si prost enemuzu pomost prace defacto servirky me silene bavi. Vim ze zni divne aby studentku Masarny lakala prace obycejne pinklice,ale uz to tak asi bude, navic budu porad v kontaktu s lidma coz pro zivot potrebuju jako sul. Uz ted vim,ze skoncit nekdly v labine bude pro me smrt. Rodice me nastasti podporuji asouhlasi s mym navrhem byt alespon trochu financne nezavisla. Takze ted resim dilema jak skloubit studium a praci, po ktere rposte touzim od prvniho dne kdy sme do Pateru prisla, Asi opravdu neodolam a to misto vezmu

0 komentářů

Proč? Či spíš jak se to stalo?
VÍTEJTE U DALŠÍHO ZÁPISKU,
dnes se to kupodivu nebude týkat mého (zatím ještě aktuálního) působení na vysoké škole, ikdž uznávám,že je to zatím something wild, být po 4 měsících nicnedělání opět v zápřehu školy, ikdyž teď v trochu jiném režimu,ale i tak. Kdo si mysli že vejška je flakarna tak se hluboce mýlí, je to sice volnější, ale lepší bude,když si to zažijete na vlastní kůži

není tomu tak dávno, co jsme ji začala uvědomovat jisté změny v mém chování. je fakt, že papírově jsme už témeř dva roky považována za dospělou, proti tomu už nic nenamítám, tato změna nemá s mou dospělostí zas až tolik společného. jde spíše o můj přístup ke společnosti. Ještě si živě pamatuji doby,kdy jsme se lidí stranila a možná se jich i lehce bála. Důvod byl jasný, mé sebevědomí v té době sahalo někam k číslu - 10 na 6, a spíš než vlastní podstaty společnosti jsme se obávala jejich reakce, kterou jsme čekala vždy tu nejhorší z nejhorších. Neříkám,že nyní mé sebevědomí a vůbec víra v sebe samu dosahuje závratných plusových hodnot, pokud se vůbec k plusu dostane, ale te´d je všechno jinak. netuším však jestli je to dobře. ano jsem komunikativní, milá, přátelská, ochotná a já nevím co jestě, to mi alespon říkají lidí,kteří se se mnou nově seznamují. Uznávám,že potkávat nové lidi,mě velmi baví a seznamování se jak dřív už vůbec nebojím, právě naopak.

No nejspíš nemá cenu to tu nějak louze obkecávat, ikdyž bych se na tom vyřádila. Prostě a jasně mám pocit,že s eze mě stala koketka, ne ve spatnym smeru,ikdyz tohle slovo moc dobreho svetla nikdy nenese. Proste jak sem rekla driv sme mela problem se s opacnym pohlevim jen bavit,ale ted sem rpost otevrena a mozna jim svym chovanim naznacuju,ze bych s nima chtela i neco mit,ikdyz to neni pravda, jen se proste bavim,ikdyz jim to prijde asi za firtovani, me nikoli spis zastavam nazor,ze flirtovat zasadne neumim.

Sem asi svina, chlapci a vetsinou ti,ktery beru za kamose si delaji nadeje, a pak je tezky vysvetlovat,ze to bylo "jen" kamaradske gesto a nic vic. Je to asi tim,ze nejsme schopna hlubsiho citu. Nevim jestli sem ho kdy schopna byla, ale pokud ano po zkusenosti z bejvalym jsem ji asi ztratila na hodne dlouho.

No kazdopadne ted me cekaji horsi a dulezitejsi veci nez uvazovat nad tim, co sme kdy udelal z jejich pohledu nemistneho, ted me ceka "prijemne" valeni se ve skriptech a vyplnovani slepe periodicke tabulky prvku, at zije Biochemie

0 komentářů

PřF MU - Obor: Biochemie
Tak a je to tady, vcera zacalo me pusobeni ma Prirodovedecke fakulte Masarykovy univerzity (PřF MU) ve studijnim probgramu Biochemi, oboru Biochemie. No první den až na rozpaky z nového prostředí a staleho hledani uceben byl vyborny. Diky programu s nazvem Prvakoviny sme se seznamila cca s 20 lidma, kteri studuji stejny obor jako ja. Musim uznat,že jsou vsichni strasne fajn. Prost enormalni lidi sice mezi znamyma me chybi par tech metalistu,ale to se casem urcite srovna, az se na fakulte "zabydlim" no spis nez na falukte asi v novych prostorach kampusu MU presneji v laboratororich, ale nevadi. Paradoxne predstavu o svem budoucim povolani nemam takrka zadnou. Me puvodni plany zkrachovaly pri neuspechu na prijimacih zkouskach na LF MU (lekarskou fakultu) takze me dalsi pusobeni na ustavu bude tazce improvizativni,ikdyz jeden cil mam a to pracovat v zahranici. Idalne nekde v severskych zemich, sice na mou teplomilnou povahu, je to prochu netypicke,ale prace tam ma nespocet vyhod at uz se bavim o vysokem zivotnim standardu nebo platech aja nvim co vsem. Ale to uz predbiham uvidime jak dopadne prvni zkouskovy, a jestli po nem misto na stazi ve Finsku neskoncim na pracaku, ale to snad ne

0 komentářů

Změna citů, poptvé však ne z mé strany
Jsme doma. Konečně doma. Po vyčerpávající a přesto milé práci. Mé dnešní působení coby obsluhy na rautu pro firmu Valoria v Brně, bylo oproti předcházející zkušenosti procházkou růžovým sadem, ale není to práce o níž hodlám psát, je to něco, jenž já vlastním sice v míře minimální, ale přsto vlastním. Jsou to city. Příčina většiny problémů nejen mě, celkově všech lidí na zemi. Jak čsto zde, ale i na jiných stránkách čtu o problémech v partnerství či o typickém problému,který si zažil snad každý z nás: "Já ho chvi, ale on má oči pro jinou." popřípadě "Já ji chci, ale ona chce jiného".

Můj současý problém ( no nevím jestli problém je správné slovo) spočívá v šetrném odmítnutí člověka, jehož jsem měla velmi ráda a jednu dobu toužila po vztahu s ním, ale nyní už ne, teď už ho vnímám jen jako kamaráda. Po událostech jenž se mezi námi dvěma staly by se toho dalo napsat spoustu, nevidím však důvod zabírat drahocené místo, hloupostmi, jejichž význam pochopí jen mí nejblžší přátele nebo dokonce jen my dva. Vím, že neexistuje bezbolestné odmítnutí. protže vždy to zamrzí, ale z pohledu mého bych mu daleko větší bolest způsobila, kdybch mu dávala plané iluze o něčem, co už v počátku z mé strany nemá budoucnost.

dalo byse uvažovat, že tenkrát, když mi říkal slova jako: "Miluji tě." měl něco popito, tudíž se (asi velmi naivně) domnívám,že z něj mluvil jen alkohol. Nebo je pravdou, že člověk " v náladě" mluí pravdu a říká věci, jenž by jink neřekl. Ať tak či tak budu to muset řešit. původně jsme to chtela nechat "vyhnít" a nedělat nic. Nějaký čas s eod něj izolovat a poté by se vidělo, jenže tohle řešení mě nějak neuspokojuje, ne že bych měla ve zvaku, po vzrotu své mamky, každou drobnost vypitvat do mrtě, ale nečinost mi v tomto případě nepřipadá vhodná už kvůli společné domluvě na návštěvě několika koncertů v Brně, ale i z čistě lidksé stránky.

Nevím jestli je správným řešením vidět s e ním v brzké době, což podle me stejně nehrozí vzhledem k mému i jeho zatížení, ikdyž z důvodu naprosto opačného od našeho posledního spoečného výskytu na jedné akci, jen doufám, že i tentokrát tam bude víbce lidí, je mi celekm jedno jestli známých nebo neznámých,ale společnost mi dává jistotu. Nevěřím,že by mi chtěl nějk ublížit a pokud ano ať si poslouží,ale přísahám,že on bez následků neodejde, ale teď už zacházím do krajností.

Prostě nebudu se zmiňovat o tom co stalo posledne pokud s ek tomu nevrátí on sám. Pokud ne beru to jako obycejný flirt, kterých jsem si za svůj krátký život stihla užít velmi mnoho,tazke nevidim duvod člověka kvůli "neškodné" zábavě odsuzovat, když jí sama holduji. V pripade,ze se k jmenované události vráti, nebo dokonce znovu zopaku totez co tenkrat budu muset reagovat. Sice ne tak jao v pripade nekoho neznameho, tvrde, ale s jistou davkou taktu. Vim naprosto presne jakou vetu mu reknu.

PS: omlouvam s eza chyby a preklepy i za chaoticnost,ale psala jsem myslenky tak jak mi plynuli v mysli. (ted si presne nevybavuju,jaky moderni umelcky smer stavel ta tomtez, uz je to prece jen nejaky ten patek co jsme maturovala z cestiny)

0 komentářů

Opět volná
Od včerejších asi 16:00 jsme definitivne a i oficialne opet velný člověk, ne že bych se vratiza z vězení nebo mi vypršela podmínka nic takového jen jsem se konecne definitivne rozesla s přitelem, o kterém jsme tu už několikrát psala. Jsem neskonale šťastná! Je mi hrozně lehko a příjemně. KOnečně mně nikdo nebude v ničem omezovat, dávat ultimata nebo dokonce zakazovat co mam nebo nemam poslouchat za hudbu a s kym smim nebo nesmim jit ven. Ano cítím se osvobozena od okovu,ktery mi dotyčný poslední dobou neustále nasazoval. Nyní jsme konečně opět volný člověk a ne niči otrok.

0 komentářů

Co teď a co potom?
Střední školu jsme úspěšně dokončila. Už teď jsme přijatá na tři vysoký, ale ty nedůležitější žkoušky mě teprve čekají a to přijímačky na medinu a farmacii. Jen kdyby s emi do učení fyziky chtělo tak jam s emi nechce tak by to bylo skvělý no nic budu s emuset přemoct a najít k té nepochopitelné látce nějaký slušný vztah jinak ke zkouškám nemusím ani chodit tak mi držte palce.

0 komentářů

Maturitní večírek aneb tečka za čtyřmi léty
Všechno v našem životě jednou skončí, naši existence nevyjímaje, přesto je někdy těžké připustit si nutné změny, které aniž jsem si to kdy pomyslela bolí. Včerejší maturitní večítek byla poslední sladká tečka za mým středoškolským studiem. Při vzpomínách, jenž obsahují jak chvilky plné neskonalého štěstí tak zážitky né tak příjemné, docházím přes všechno k závěru, že nelituji jediné minuty strávené na střední škole (přesněji jak už jsem několikrát psala Klasické a španělské gymnázium Brno-Bystrc).

Po příchodu na místo srazu s několika spolužáky jsme se přesunuli do dějiště našeho posledního rozloučení. Podnik jsme z jedné předešlé návštěvy znala, dnes jsme však měly přístup do části rezervované pro nejrůznější oslavy. Z dvou projených sklepních místností s typickým obloukovitým stropem nevyzařovala žádna známka čehosi neobvyklého. Přední místonost zdobil jediný světlý záchytný bod - bar, zbylý prostor byl vypněny stoly s pohoštěním, které vypadalo velmi lákavě již na první pohled. Po vstupu do druhé části jsem spatřila dva dlouhé stoly lemující úzkou místnost. Při pohledu na jejich uspořádání jsme měla velké pochybnosti o inteligineci člověka, který je umisťoval. Až podrobnější úvaha mě přesvědčila o opaku, bylo to jediné možné řešení jak naskládat co největší počet návštěvníků do relativně malého prostoru.

Při vstupu na místo konání jmse ihned spatřila několik známých tváří. Uklidnilo mě,že přece jen o zábavu bude postaráno už od prních chvil. Mýlila jsem se. Atmosféra panující v sklepních místostech odpovídala jejímu umístění. Záhrobní, hřibotvní nebo neutěšitelně ponurá snad odnoš zábávy. Většina příchozích prvotní rozčarování věnovala zaplňování svých žaludků. přidala jsem se byl to jeden z mála nápadů jak alespoň na chvíli zapomenout. S postupem času se místnosti začaly rychel plnit, vzduch se stáváal nedýchatelným a beznaděj padající na mou hlavu bylo potřeba čelit. Rozhodla jsme s epro radikální krok na chvíli odejít. ne však sama, ale doprovodu duše mi nejbilžší - Lili. S procházkou po podvečerním Brně souhlasila. Lehký vánek proletující ulicemi příjmně osvěžoval tělo a pročišťoval mysl. Po návratu jsme ani netoužila, ospalost zábavy v místě knání večírku mi odčerpávala poslední zbytky energie, která mi přímo přikazovala její doplnění. Souhlasila jsem, co ci tělo žádá má taktéž dostat. U mě si žádalo energii ve formě tekutiny, nikoli však s příměsí alkoholu ani kofeinu, tomuto pro tento speciální okamžik posvědcenému nápoji přiřkli jméno Redbull. Optimismus sice nebyl součástí balení, tělo dostalo potřebnou energii,což bylo pro tento moment hlavní.

Naší nepřítomnosti na večírku si nikdo nevšimnul. S neskrývaným zklamáním jsme obě konstatovali,že s enezměnilo vůbec nic. Zábava byla těžce pod bodem mrazu. Ani ne po čtvrt hodině jsem Lili vytáhla ven znovu. Nebránila se což mne udivilo. Venku jsme jí řekla proč tam zatím nějak nemůžu v klidu setrvat a pokoušet se bavit. Nevím proč, ale stále v místnosti nebyl člověk jehož jehož přítomnost nevyhledávám, ale přece jen chci vědět kdy se na daném místě objeví. Jedná se o mého bývalého profesora dějepisu. Událost,která mne k němu na krátký čas pojila je však zapomenuta. Rok starym uletem se přece nikdo už zabývat nebude. Je to jen úsměvná tečka za mou naivitou.

Lili se mému záměru trochu podivila. Neříkala však nic. Za čtyři roky si nejsíš na mé někdy podivné úvahy a občas zkratkovité a nepochipitelné jednání zvykla. Zbytek procházky jsme probíraly vztahy. No spíš já jí líčila, proč hodlám můj (teď už bývalý) svazek ukončit. Chápala, ale poradit nemohla.

Ani po druhém návratu se nic nezměnilo, alespoň pro mě ne. Lili potěšila přítomnost dvou známých, mohu snad použít i slovo kamarádů z paralelní maturitní třídy. Nechala jsme ji s čistým svědomím v jejich společnosti a vydala se hledat spoečnost,která by vyhovovala mým požadavkům. Stalo se tak hned u prvního stolu. Osazensto bylo spíše opačného pohlaví než já, ale to mi docela vyhovovalo. Jmenovitě už přesně nevím kdo všchno tam seděl.ale to není určující. Vím,že tam byl Dave, který sám o sobě znamená velmi příjemnou konverzaci na nejrůznější témata, dál některé z našich SS (SuperStar - ale neberte to jako hanlivé označení, jsou to celekm v pohodě holky) a zbytek část z našich potencionálních kulturistů ozčovaní jaky BodyBuilders (ci jak se to píše )KOmunikace za začátku vázla. Bavila jsme se se svou bývalou sousedkou Katkou a tak po různu. nesmělo chybet pro mě nenáviděné fotografování v tch nejnesmyslějších pózách,ale dobře za to aspoň budou veselé vzpomínky. Já osobně focení z duše nenávidím,ale na pás snímcích se vyskytuji, kupodivu pokaždé v přítomnsti Davida, což už dost dobře nechápu,ale dejme tomu.

Od tét chvíle večer plynul sice pomaleji než bývá zvykem, ale zábevně. Konečně jsme s ebavila. Jen težko to muho připisovat učinkům alkoholu, který sice v mé krvi koloval v hojné míře,ale známky opilosti ci pozdeji ranní kocoviny se opravdu neprojevily ani v nejmenším.

Sice později,ale přece dorazil i poslední člověk, jehož jsme si na večírku přála mít, nejdenalo se o mého přítele, ale o kamaráda s ekterým mě Depres seznamila na stužkováku. Je to fakt dost v pohodě týpek i když tenkrát jsme ho znala jen od vidění hned jsem se s nim měla o čem bavit. Téma byl samozdřejmě metal, ale díky za něj. Byla sem opravdu rádá,že ho vidím, nevím proč ale konvarzace s ním mi přišla asi jako jeden z nejsvětlejších bodů večera probírali jsme co jiného než opět matalovou hudbu přesněji teda hlavně Children Of Bodom a jejich dokonaleho frontmana jmenem Alexi Laiho . Jeho přítomnost ě opravdu velice potěšila.




Pokačování příště

0 komentářů

Konec nebo nový začátek?
Dnes je definitivní konec mého působení na střední škole, přesněji na Klasickém a španělském gymnáziu Brno- Bystrc, dnes jsem dostala své maturitní vysvědčení a veřte nebo ne mou mysl ovladla prazdnota trochu okořeněna zoufalstvím a pochybami. Najednou vše skončilo, s lidmi, se kterými jsem po čtyři roky sdílela jednu společnou třídu už pohoromadě nebudu vídet od pondělí do pátku. Uz to nebude jako dřív a nějak si na to nemůžu zvyknout. Ač jsme si to nemyslela tak k velké většině z nich jsme si vypěstova jistý vztah a mám je ve své podstatě ráda. Jsou mi blízcí víc než jsme si myslela,že by mohli být. Vím, že život mi přinese ještě spoustu pobodbných jakoby loučení, lae i tak se mi docela stýská. Je to zvláštní pocit, dnešní večer si, ale chci užít na plno. Máme maturitní večírek a ja mi jedno jak po něm budu vypadat chci se naposledy s těma lidma pořadně pobavit. Vím,že to nebude naposledy, ale i tak maturiťák je jen jednou za život tak co. Teď už jen zbývá napsat dobře přijímačky na medinu a bude všechno v pohodě. Prázdniny s erýsují velmi dobře takže se snad mám na co těšit a nejdelší prázdniny v životě si pořádně užít. :)

Za překlepy se omlovám

0 komentářů

Konečně!!
Konečně je to za mnou. Sice se říká,že maturita je fraška,ale tak jednoduchy to zase neni. Muzu mluvit z vlastní zkušenosti a jediný co je jistý, je že záleží na štěstí jakou otázku si vytáhnete. Ja moc velý stěstí neměla, ale dala sme to za 9 tak sme docela spokojena, ikdyz mohlo to byt lepsi, ale to bych mohla říct vždycky. Prostě je to už za mou a sem ráda, za to teď už jen napast dobře přijímačky na medicímu nebo farmacii a budu maximálně spokojená. Je tu ale ještě jedna věc,kterou musím bezpodmínečně dořešit to jest jeden už delší dobu utopistický vztah, který opravdu nemá cenu smysl a co je nehorší ani žádnou budoucnost. Jediné co mě ten vztah stojí tak energii. Tu si ale teď sobecky sochvávám pro užití u učení na přijímačky. navíc můj dříve milovaný protějšek začíná být neskonale žárlivý, majetnicky a jedným slovem nesnesitelný. Vtah s ním stereotypnejší něž cokoli co sem zažila a sexuálním životě nemluvě. Takže nezbývá nic než to do příštího týdne skončit. Proč čekat tak dlouho? Teď nemám čas musím oěkně oslavit maturitu se všema kamošama a zajet ke koním takže chlapce nechám v nejistotě, lae podle mě je lepší mu říct do očí, že je konec než mu to napsat smskou nebo po telefonu. takže toť vše. Pokoud to někdo někdy bude číst klidně mi napište váš názor celkem by mě zajímal. :))

0 komentářů

Milý deníčku, je to hnus
Teď sem zapisuju víc než kdy jindy. je to možná podmíněno tím,že právě teď nemám čas na věci nutnné a na zbytečné už vůbec. No ale k věěci v úterý mám maturovat což už novinkou neni. Začínám pekelným způsobem nenávidět svého dosavadního přítele. Možná je to částečně ze stresu před zkouškou ale nemyslím si, že právě tohle je hlavní důvod. Zjišťuju že ten vztah nemá budoucnost upřímně pochybuji,že ji kdy měl ale zaslepené oči nevidí tak dobře. Za prvé ten vztah je těžce nerovnoměrný, jak po stránce finanční. Což mě zas tolik netrápí, ale jistá překážka hlavně co se týče plánování do budoucna by to byla. Za druhé je mezi námi těžká propast co se táče vzdělání, neříkám,že já sem nějaký genius, ale potřebuji se bavt na jisté úrovni, které on nedosahuje, když pominu rozhovory o tom jaké je počasí nebo co by s emu tak chtěšlo dělat večer. i když nás pojí společný hudební žánr tak přece jen nemusím se vždy a za všech okolností oblíkat jen a jen jako metalistka, sice to po mě nevyžaduje,ale když jdu oblečena ve světlých barvách tak by mě radsi nevidel. Kdezto on ani jine obleceni nema coz mi zacina vadit, navic navstevy kulturnich akci jako je treba i vystava divadlo a podobne, kam chodim rada s nim absolvovat nemuzu. Co by tam on tak dělal? navic nechape moje idealy a m vize budoucnosti i pritomnosti mu prijde naprosto neralna. Nektere me myslenky sice jsou poněkud prehnané ale vesměs reálné jsou a to tak že velmi. Takze nevim uvidime jak to bud enebo newbude pokracovat. myslim ze spis nebude nez bude, vlastne jsme ti tím jista ted jen ten rozchod spravne nacasovat a bude to zase v pohode. Navic prazdniny a metalovy festy jsou pro lov dokonale i kdyby se melo jednat o kratkou znamost vse je lepsi nez vztah bes fantazie v ziti i v sexu, ktery ac ho mam rada a nim me uz prestava bavit,kdyz je porad je to stejne znova znova a znova. Stereotyp zabiji!!!
Preklepy a chyby me mrzi ale co nadelate :)

0 komentářů

Dokolečka dokola ...
Už mi z toho učení na maturitu začíná opravdu solidně hrabat. Mám pocit,že nic nevím, všechno mám pomíchaný a zes jednoduše uplnš vydutá. Už ani nevím kdy sme si naposledny přecetla knížku (učebnice a výpisky nepočítám) nebo dělala něco jiného než že se děla nad učebnicema. Ať už to je za mnou, jakkoli ale ať už je prosím úterý 22.5. tak kolem 20:00 to aspon matura bude za mnou, přijímačky mě sice ještě čekají, ale teď je pro mě problém číslo jedna opradu maturita.

0 komentářů

Silenost jmenem marutita!!
Rika se, ze maturita je zkouska dospelosti, ale co kdyz jeste nechci byt dospela? Vim je to jen 4 x 15 minut rozhovoru na zadane tema,ale i tak me to silenym zpusobem desi. Mam pocit,ze na to nemam, ze to proste a jednoduse nezvladnu a zklamu tak lidi,kteri mi duveruji a podporuji me. na druhou stranu si rikam,ze maturu ma vlastne temer kazdy tak proc ne i ja? Ale ani tohle zjisteni neutisi mou stresovanou mysl. Mam proste strach z neuspechu, jako jeden z mala strachu,ktere mam si me momentalne tenhle zda nejvetsi. Jedina co me tesi je predstava ze za tyden touhle dobou budu uz nekde v lichu utapet bud vitestvi nebo prohru. Kazdoapdne prvni horor bude za mnou tim dalsim budou prijimacky, ale to uz je zase jina kapitola o ni zase priste. jdu se zase sprtat a kdyby mi z toho hrablo tak verte, ze sem vas mela moc rada.
(za chybky se omlouvam )

0 komentářů

Co si jen o sobe vlasne mysli......
Nechapu to clovek kteremu je do jiste zelezitosti uplny ho**o tak se v angazuje vic nez hlavni akter zapletky. A jeste je hnusny na me, ktera jsme stim mela spolecne jen velmi malo. Brala sme to spis jako hru jen do chvile nez si vzal do sve odporne drzky ze zlutymi zuby meho pritele,ktereho ani nezna a nevidel ho. Tohle teda zoufalec maly prehnal. Je prevada ze jsemo nem rekla neco malo sve setre Gallilei,ale co z toho to mu to tak strasne vadi ze jsme ji dala jeho icq, kdyz si ji beztak dal do ignor listu? Tak proc v patek rval na me...ma chlapec velky stesti ze jsme tvor spise klidny a neublizila jsem mu na me nehty by mel velmi dlouho a bolstivou vzpominku. Konec koncu ja s nim problem nemam to on se mnou ejn proste nesnesu aby m eodsuzoval za to ze jsem o nem neco Gali rekla (byla to jen cista pravda bez prikras) a kdyby totez udelal on tak je to jiste v poradku ale ja protoze jsem opacneho pohlavi nez on jsem hned ta spatna a zkazena..zasrany sovinicticky a jeste k tomu frigidni prase....at si jeste jednou vezme do huby meho pritele a dostane pres drzku dvakrat
PS: vim ze to nei moc povedeny literarni dilko,ale v afektu a zlobe se moc hezky psat neda

0 komentářů

První zápisek - Moje registrace
Po zvážení pro a proti jsme se rozhodla zaregistrovat na tomto webu. Uvidime. Dnesek ac se mi toto datum velmi prici vypada zajimave a to uz jen kvuli jedne zajimave schuzce jen doufam ze se dneska s Tomem nezabijeme ..ikdyz by to byla krasna smrt v jeho krasnych rukou...

0 komentářů