Příspěvky

St: Bude to ještě rozhodně zajímavé - aspoň se nenudím :)
Moje pocity jsou velmi smíšené a nejisté... Vlastně je to možná dobře, protože jsem posledních pár týdnů byla naprosto mimo - jakoby dezorientovaná. Měla bych být teda ráda, že se zase začínám vracet do své kůže, jenže je to na úkor toho, že nevím, co mám dělat. Leží na mě velké rozhodnutí, co dál a od toho se může odvíjet vztah mezi mnou a Standou a já si to nechci pokazit nějakou hloupou chybou, jak už to mám ve zvyku. Mám chuť poslechnout své horší já a dokázat mu, že mi na něm přece vůbec nezáleží, ignorovat ho stejně, jako to dělá on mě. Ale ta dospělejší část mého já vrtí hlavou, že ne, že takhle by se zachovala jen nějaká malá třináctka a že já už mám na to řešit problémy jiným způsobem. Promluvit si s ním? Nebo hrát jeho hru - tzn. mluvit s ním, když na to přijde (docela často), ale když se někde potkáme tak ho ignorovat? Já nevím, jsem z toho vážně zmatená. Myslela jsem, po včerejších tanečních, že už bude všechno v poho, že jsme kamarádi, ale když jsem ho potkala ráno... a on mě ani nepozdravil. Fakt nevím, co si mám myslet. Výmluvy, že si mě nevšiml už nefungují. Jednou. Jo. Dvakrát. Jo. Ale pokaždé když se potkáme? Pak ať si zajde dát k optikovi zvětšit dioptrie.
Napadá mě samozřejmě ještě jedna, mnohem horší věc. Možná to není ten skvělý kluk, za kterého jsem ho po Anglii považovala. Vždyť ho vlastně skoro neznám, jen právě s té Anglie a z pár dalších akciček... Možná zase vidím jen to co vidět chci - na to jsem specialista a moc dobře to vím. Ale nechce se mi věřit, že by to nebyl takový pohodový, milý, upřímný a veselý kluk, jak se mi jevil. Ale připadne mi to jako blbost. Jasně, napadlo mě, že mě nezdraví proto, že se ke mě ani hlásit nechce, třeba by to poškodilo jeho image? Vím, že nejsem žádná kráska, ale žádný jiný kluk s tím sakra u mě problémy nemá a nikdy neměl, tak proč by zrovna on měl mít?
Já to fakt nechápu, jsem hrozně zmatená :(( Snad se to brzo vyřeší. Slíbily jsme si s Peťou, že příští týden něco podniknem. Jenže on má doma ty Rusky, tak kdoví, jak to příští týden bude... Ale každopádn, jestli se nic nezmění, promluvím si s ním na Final Fiction. Prostě se ho na to zeptám. Říkám na to, ale sama si nedokážu představit, jak tu otázku zformulovat. Ale já na něco přijdu. Chci mít v téhle záležitosti už jasno, potřebuju se věnovat taky jiným věcem, než tomuhle... Říkal, že má rád upřímnost, tak prosím - ať je ke mě upřímný a řekne mi, kde je problém a jestli se mám vůbec ještě namáhat ho zdravit... Jestli ne, bude mě to sice HODNĚ mrzet, ale myslím že to překousnu. Pořád lepší, než nevědět na čem jsem. Jen nevím, jestli se k takovémuhle rozhovoru odhodlá,. A jestli vůbec na FF půjdu. A jestli tam půjde on.
Bude to ještě rozhodně zajímavé - aspoň se nenudím :).

0 komentářů