Příspěvek

Kun Bezjmený
Kun Bezjmený..

Noční krajinou,
kráčí kun bezjmený.

Jde na jisto,
nikdo se to nedozví.

Safírové oči se mu lesknou,
podkovy do noci tiše zní.

Na hřbetu nese dívku smutnou,
nikomu to nepoví.

Prochází krajinou,
kde lidé již spí.

Za okny němé tváře,
přejí mu cestu poklidnou.

Unáší dívku dál od světa zloby,
snad ji nevzbudí.

Nad horama začlo svítat,
svět se brobouzí.

Kun ted mizí v dály,
jak temnota se rozpouští.

Jejich osud,
nikdo se nedozví.

Déšt smíva stopy toho činu,
nad raní oblohou.

Jen ty němé tváře po nocích,
jejich příběh vypráví....

0 komentářů