Příspěvek

no hej, já nemůžu
dneska jsem spala všehovšudy tak čtyři hodiny. šla sem si lehnout v deset, v jedenáct jsem usnula, ve dvanáct mě probudí ségra, pak se do jedný nějak převaluju, když se mi už povede skoro usnout ségra jak na potvoru začne kašlat. nic. zdekuju se, vezmu brýle, budík, peřinu a jdu si lehnout do obýváku.
a co se nestane - z ložnice jde slyšet jak mamina chrápe. no nazdar. do půl druhý se převaluju, od půl druhý do dvou pendluju po bytě, pak si lehnu. mezitím jsem si uvědomila, že jsem neslyšela ségru ani jednou zakašlat. ráno mi pak řekne, že co sem odešla, vůbec nekašlala. je to jasný, je na mě alergická.
no, abych pokračovala: ve čtvrt na tři mě napadne spásná myšlenka jak se 1) pokusit usnout, 2) ignorovat mámino chrápání a 3) zabít čas - PUSTIT SI MP3! halelůja, šavoure, seš génius.
do pěti jsem poslouchala moje lásky z finska a arménie/usa a v pět jsem si říkala, že mám několik možností - jít ven, pokoušet se usnout, dát si dvouhodinovej maraton hudby znova. venku už bylo světlo, jenom škoda že obývák nemá okna na východ... mohla sem se dívat na sluníčko jak se mi to občas povede od nás z pokoje. no, hudbu jsem zavrhla, protože bych začínala mojí milovanou hypnotize a to už by šlo všechno zas dole kopcom. tak jsem se nějak do půl šestý převalovala, ve třičtvrtě na šest jsem vzala do ruky budík a deset minut civěla na vteřinovou ručičku a pak...
..jsem položila budík na stůl, přikryla se a usnula.
ve vosum sem se probudila
psycho romantica = drak = šavo

0 komentářů