Příspěvek

haum
Klid se mi rozlévá do nitra. Jeho okrově purpurová barva pohlcuje mé orgány. A ty se nebrání, jsou v klidu. Krve by se v nich nedořezal(blbost). Ne, nepláči, když se nesměji. Má tvář nemá nijaký ten dramatický výraz, už tak dlouho ho nemá. Jak vůbec vypadá? Stereotyp pohltil můj život, ale nevadí mu to. Nevadí MI to. Mám svůj klid, své knihy a své známé, kamarády a přátele. Co na tom, že nejsem s osobami, které miluji. Co na tom, že nejsem zdravá. Nemůže mi to vzít klid. Ani kdybych chtěla. Tím nechci naznačit, že snad něco takového si přeji. Snad si ani nic nepřeji, jsem pouze v klídku. No stress..woe..

0 komentářů