Příspěvek

Ztrácíš se z dohledu, sne?
Ztrácí se... Sice nic neříká, ale prostě se ztrácí :'-( Nic nemohu udělat, prostě to nejde, je to jako když někdo umírá. Taky tomu nejde zabránit...

Sen, sen. Ale to nebyla jen pouhopouhá iluze. To byla vize a touha. Touha po někom a po něčem. asi víte všichni, o čem mluvím.... teda píšu....

Vím, že člověk si musí šáhnout až na samé dno... ale já už to dno znám jako své vlastní boty.... ztrácí se mi z dohledu to světlo slunce a já zase mířím ke dnu, už je nevyhnutelně blízko.... a to už jsem si myslela, že už brzy příjde hladina a slunce. Ten člověk mě táhne ke dnu pořád níž... a níž.... a níž...

0 komentářů