Příspěvek

Být nebo nebýt, co.
Jako hejno popelavých motýlů,
jako mořská hloubka,
jako slunce, co už zapadlo,
jako racek s poraněným křídlem.
Tak se cítím.
Tak dýchám.
Tak se dívám, tak,
jako bych musela,
jako bych nesměla,
jako bych si zlomila nohu.
Jako bych zakopla a roztrhla si náhrdelník.
Nevím, co mám dělat.
Nevím, jak to mám udělat.
Nevím, jak žít a
nevím, jak se chovat.
Nevím, co mám vědět.
Co bude?
Co bylo?
Co je?
Nemůžu být, pokud nebudu.

Ne, vážně.
Musím hrát.
Jinak bych nebyla.

0 komentářů