Příspěvek

sny
každej den se budím s myšlenkou, že mě ve spánku někdo zabil. Budím se vteřinu před tím, než na do mého těla vrazí sekera, než se do mého hrdla zakousne krvelačný upír (tady mě zas mrzí, že jsem se vzbudila), než utonu v posledních křečích, ve kterých se zmítám na dně hlubokého jezera...Mohla bych pokračovat a vyjemnovávat snad stovku snů, na který nikdy nezapomenu. Nejhorší je, že některý mě neděsej, ale uklidňujou... už si vážně připadám jak cvok, jediný co mě drží nad vodou je, že se stále raduji z přítomnosti slunce i jarního deště...alespoň něco, co nezmizí během pár okamžiků... u čeho si mohu být jista, že se zase vratí a bez rozdílu bude hřat nebo omývat mé tváře, ať už hříšné nebo neposkvrněné jako blankytné hedvábí...

0 komentářů