Příspěvek

nevim jak dál...
Poslední dobou mě tu všechno unavuje... Už jen ten zažitej stereotyp že někam du všechno je skvělý a pak se vrátim domů a zas je to v pr**li... Na co šáhnu to poseru... Už se za to fakt nenávidim! Za to co dělám, jak se chovám, jaká jsem. Nenávidim ty svoje každodenní proměnlivý nálady. Chvíli je mi fajn a najednou z ničehonic se sesypu. A taky se nenávidim kvůli tomu co si dělám, jak si ubližuju...a zároveň se z toho chci vyhrabat. Už ani pomalu nevim co vlastně chci. Jsem vyčerpaná z toho všeho, nechápu svoje myšlení, svoje pocity, myšlenky... Nerozumim tomu a nevyznám se v sobě....

0 komentářů