Příspěvek

Můj smutný deníčku **
Na levém křídle a poslední já budu stát,a tušit nebude,oč prosit chci,žádný kamarád - a paty k sobě,špičky od sebe,pro tebe,sne můj divný,pro tebe já budu meldovat.
Hlásím,pane hejtmane,že se mi zdál sen,vojna byla a já ležel v poli zastřelen ; a zrovna u mne váš kůň taky pad,nám přáno bylo spolu umírat,to z boží vůle jen.
To k ránu bylo as,nebo měsíc zrud a váš kůň hlavu zdvih,a zvláštní věc,měl jako já prostřelený břich,a v jeho očích takový styd žal,kdos divil se v nich,kdos se ptal a ruce lomil v nich.
Že louky voní kol a jetely a kvete řeřicha - a on ... kůň ... což byl vinen čím?má díru do břicha,že na něm seděl kdos,už nesedí,a oči vědět chtí,však nevědí,a v hrdle vysychá ...
Oh,v hrdle vysychá ... A chtěl by ržát ... že neví,neví proč?!Sluníčko zlaté,což neměl on tě rád - ty už ho nechceš ... proč ?proč necinkne už nikdy podkova,proč nebe v krvi,nohy z olova - hó,toč se,světe toč ...
Hlásím,pane hejtmane,že to byl strašný sen,ty oči zvířete,ty křičely a z důlky lezly ven,křičely na mne,jestli já to vím,proč ležíme tu s břichem děravým - co měl jsem říci jen ... ?
Hlásím,pane hejtmane,a já to musím říc : tož,člověk rád jde,člověk musí jít,když pán chce,smrti vstříc - však koní šetřte,prosím tisíckrát,to dobytče se strašně umí ptát,proč nesmí žiti víc .......

0 komentářů