Příspěvek

muj dopis tobe
Ranil si mě, rozbil si zrcadlo, které jsem ti darovala se vším co jsem uměla dát na střepy. Odraz který teď vidíš je mnohotvárný stejně jako moje pocity, myšlenky. Proč si jen vzal skalpel a přejížděl křivky mého těla, až vznikla jedna hluboká rána. Řekla jsem: vezmi si ho jestli chceš, vezmi si mé srdce vezmi si co chceš, daruji to, ale slož to zrcadlo co si rozbil. Proč si jen tu nabídku přijal. Nejdřív stříkala krev a já cítila, že brzy nastane konec, ale ty si pokračoval. Namočil sis ruku do mých útrob a nakreslil obrazec na můj i svůj obličej, vyryl si znamení zrady a nenávisti hluboko do mého mozku. Proč, já se ptám proč? si mi musel oddělit od těla mé orgány, proč si zničil moji důvěřivost a mé tělo. Já umírám a ty odebíráš další orgán. Sem kus tebe a ty zase kus mě a naše srdce je společné. Odebral si náš nekončící metronom z mého těla a nyní jsme mrtvý.
Teď když se dívám z výšky na naše nehybná těla, vidím jak v odrazu krve se pohybuje had, ale tím hadem jsou střeva, ne to není divočina, ale moje plíce, má játra a pak tam ležíš nedýchající ty a držíš v ruce mé srdce. Tvá ruka, která dostala křeč ho zmáčkla takovou silou, že poslední kapky krve vystříkli na bělostnou stěnu.
Teď jsme mrtvý a vnímáme jen jeden druhého, ale já ti nedokážu odpustit. Pokus se prosím slepit to hříšné zrcadlo a ponoř svoji hlavu do svých slibů a splň je pro mě. Měj slitování nad osobou, které si lhal a ona tvé lži přijala a věřila jim. Mám tě příliš ráda, abych tě mohla nenávidět. Na věčnosti nejsou lži tak mi řekni co si myslíš, řekni proč stále cítím ten trn v mé páteři?

0 komentářů