Příspěvek

Vzpomínky
Vzpomínky se vrací jak zmlácený pes,
lísající se k noze, která ho kopla.

Věci jež nelze zapomenout,
slova, která byla vyřknuta,
city jenž byly zničeny.

Změnit snad bych to chtěl,
leč není cesty zpět.
Musím jít vpřed
až na konec cest.

Zapomenout bych chtěl znovu,
zapomenout vše co lze,
vstát z popela.

Ale z popela vstát nelze,
život změnit se nedá.
Stane se vždy co stát se má.

A tak jen projdu,
až na konec cest.
A budu doufat, že pak snad zapomenu.

Budu doufat v opak své víry.
Víry v to, že láska je věčná.

0 komentářů