Příspěvek

10.2.
Už vím, co je typické ozančení pro mě. Pokušitel Ale většinou je to náhoda. A pak, že náhoda neexistuje. Ale kděže.. To by bylo moc nápadný, hledat Káťu v seznamu a pak mě napadne projet přihlášený obyvatele Zbýšova. A podívejme see. 21 let, datum narození (o kterým přibližně vím já také sedí), Zbýšov.. Tak co, napíšu, nenapíšu.. Zatím ne. Pokud to je Vinetou, tak to je opravdu náhoda
Nebo teď. Konečně jsem byla venku. Teda ráno ten panáček, jo, smál se, ale nejsem žádnej umělec, jsem jenom malej spratek kterej si rád hraje. Třeba se to jednou opravdu naučím No ale kombo nádherný, krásný, úžasný.. A z poloviny (možná víc) moje. Však bude moje. Je krásný.
Ale proč jsem psala, třeba teďka. Kdyby babča nezačala s těma kecama, náhodou, mě se to v bažině líbí takové, jaké to tady je. Krabice nekrabice, vždyť to je jen papír. A mít tu pořádek, to bych asi nerozdejchala. Vždyť bych nic nenašla Nenene, žádný takový. Kdyby neměla takový řeči, tak jsem u ní možná vydržela dýl. Ale bez dědy to prostě není ono, doufám že ho v pondělí pustí jak slíbili. Nějak jsem si odvykla sedět a čučet se na telku. Nebaví mě to. A lákavá vyhlídka toulky mě překonala. Ale pšt. Tajemství. Stejně jsem šla okolo dělňáku, a zrovna tam HoBBiTci hráli Okno mé lásky. Petřík se mi trefil do nálady, ale přišlo mi že nějak moc řvali a jako by tam měli bubeníka, ale to asi to zalehlý ucho. Blanka byla v okně. Měla včera narozeniny. Když se otočila obličejem ke mě, jakoby do mě vjel ten sen. Nevím ani, jestli jsem se lekla nebo ne. Nechci aby se jí něco stalo, ať mě má ráda nebo mě nenávidí.. Vždyť to je jedno. Potom jsem šla nahoru okolo zahrádek. Ptáčci nádherně zpívali. Prošla jsem okolo Třéťů, Stáně a Mirka, Radka, Slávka, a teď jsem tady a píšu. Nutno dodat, že s úsměvem na rtech. Moje představivost dokázala z pomačkaný PET udělat bílou kočičku Asi jsem vážně trochu mimo.. Ale co už Dneska je hezkej den, a věřím že budou ještě hezčí. Třeba na jaře. A v létě. A na podzim.. No s chutí do toho, ještě uvidíme

0 komentářů