Příspěvek

neočekávaně
Včera ráno jsem ještě byla celá naměko z toho rozchodu... navíc jsem v sobě měla nahromaděno zpoustu pocitů a nebyla jsem schopná je nějak ventilovat. Nokonec mi pomohl někdo, od koho bych to vážně neočekávala - Matěj - sice nechtěně, ale přece.... Byl první den, kdy přišla na návštěvu madam Sněhová pokrývka. Kluci jsou jako malí, takže se koulovali.. ve čtvrtým patře naší školy!!! Prostě vzali sníh, co byl za okny. Matěj byl velmi duchaplný...nenapadlo ho nic lepšího, než mě trefit koulí do obličeje. Jak už to bývá mým zvykem - nasrala jsem se a to hodně. Naklusala jsem za ním do třídy a řekla, že ho zabiju a to je to nejmenší... Potom mě to ale všechno přemohlo, pocity se začaly tlačit ven. Přepadlo mě to naprosto neočekávaně. Sesula jsem se k zemi a prostě brečela. Naštěstí přišla Nikol a poskytla mi objetí... Když jsem to ze sebe všechno dostala, cítila jsem se naprosto v pohodě a uvolněně. Skoro nikdo to naštěstí neviděl. Potom ale začala hodina a já jsem musela do třídy, nemohla jsem zamaskovat. že jsem brečela. LIdi se blbě dívali, ale nějak to nerozebírali..díky!! Dokonce jsem mu potom poděkovala, což je u mě velice nečekaný. Sice jsem mu potom dala i pohlavek, no, rozhodně lepší, než kdybych ho vážně zabila, jak jsem měla původně v plánu... Tak se jdu zase věnovat angličtině, zatim

0 komentářů