Příspěvek

nějak zase depkuju.
je mně na blití, všichni an mě serou.. teda všichni ne. ale i tak mi je na blití.

víte, když máte v kýblu nervy, děsí vás několik věcí najednou ,nejste si něčím jistý... tak pak je to teprve všechno v pr**li.
chcete přestat ale nevíte jak, respektive nemůžete. nastoupili ste na horskou dráhu a uprostřed loopingu jste chtěli sundat tu bezpečnostní konstrukci která vás drží v sedačce. už chápete?

jsem prostě nějak hyperaktivní, ale unavená.
možná to je tím že když mě něco bolí tak to držim v sobě a jdu přes to jakoby nic. preventivně. jdu naplno. na plnej plyn. na plný obrátky.

jenom čekám, kdy se mi to, kurva, vymstí.
nebo se mi to už vymstilo?

0 komentářů