Příspěvek

Moje tvorba...
Nechci, musím

Já nikdy už nechtěla žít dál,
Ten hnusnej osud si se mnou jen hrál.
Já myslela, že už nikomu nikdy věřit nebudu,
Zlého myšlení už nikdy snad nenabudu.

Má mysl mě stále tíží,
Nevím vůbec kam tím míří.Můj pocit je pořád stálý
Všici lidi by se mi smály.

Já vím, že nesmím myslet na nic,
moje mysl už dlouho nezná hranic.
Já svůj život už dávno nechtěla žít,
Ani pro nikoho nemělo cenu tu být.

Mé myšlenky nabíraly na váze,
Dávno jsem chtěla skočit ze sráze.
Proč já se vůbec tolik trápila?
A svůj žal ve smrti stále jsem topila?

Teď už nebrečím po nocích,
Lidé již dokáží slyšet můj smích.
I když občas zlé myšlenky mívám,
Smrti já se smutkem mávám.

Nechápu už vlastně ani sama sebe,
Mraky tu plují…modré je nebe.
Nechci já nikomu ublížit,
Nebo se už nikdy nechci ponížit.

Píšu tu řádky a v hlavě mám prázdno,
Se mnou si zahrávat není radno.
Už nejde mi tolik psát básně…
Už nikdy nepůjde to tak krásně…

Honí se mi hlavou spoustu věcí…
Už nikdy myšlenky na smrt nechci.
Vím to, že smrt by vysvobození byla,
Ale co bych si tím dokázala kdybych se zabila???

Spoustu lidem bych tím ublížila…
Kdybych je tímto způsobem opustila.

Jednou to jistě přijde…jednou, ne teď…
Každý z nás jednou opustí tenhle svět…

0 komentářů