Příspěvek

Zase jednou..
Zase jednou mi to nedá, abych si něco nenapsala.. I když vlastně nevím proč. Teď jsem dopekla perníčky Dneska jsem zjistila, jak je úžasné být na světě. Už po několikáté v životě. Když nepočítáme ty chvíle, na které není třeba myslet..
Já mám dneska svátek Takovej nic neříkající další krásnej den, jako už mnoho dalších. Dnes se ukázalo, kolika lidem na mě opravdu záleží. Když se mnou mluvili, najednou jako bych cítila, že mě mají moc moc moc rádi..
Taky jsem dneska konečně opravdu poznala charakter spousta lidí, třeba Milan se ukázal jako strašně moc hodnej kluk. Pravda, na některých jsem poznala i výčitky. Nevadí, já jsem šťastná. Aspoň mám zase nad čím přemýšlet. Nee. Jediné, nad čím bych teď měla přemýšlet je to, co si dřív promyslím než vypustím z pusy.. Asi jsem všechno akorát vyjasnila. Na jednu stranu to je dobře, ale na tu druhou je mi to líto.. Promiň, Miku, já jsem nechtěla.. Nechtěla jsem ti ublížit. Nechtěla jsem, aby jsi byl kvůli mě smutnej, nebo měl zkaženej den..
: Jen tak něco plácnu, místo radši abych byla potichu, a pak mě to mrzí. Já vím, tohle se nezapomíná.. Chybama se má člověk učit, ale i když by na mě spadla kovadlina, pochybuju že se z toho poučím. Nenapravitelnost - radši kdyby se ve mě šťourali všichni hodináři světa a udělali ze mě jen další naprogramovanou loutku, když nechcete aby chodila, vytáhnete klíček, a při pokušení znovu natáhnout vám spadne do kanálu. Ano, tak by to mohlo být.
Bublinka bude mít koťátka. Nejhorší ale na tom je, že na to, jak Olin pořád vehementně prohlašuje, že jsou kočky jeho, tak se o ně vůbec nepostará.. Jako ne, že by jim nedal najest.. To už začal brát jako svoji povinnost, sice nerad, ale musí. Jináč bych ho zabila já. Ale když jsem doma říkala, že budeme mít ko'tátka, aby aspoň na chvíli přestali po sobě řvát, a aby si uvědomili, že ta zvířátka potřebují lásku stejně jako my.. Ale kdeže.. "My budeme mít koťátka? A jaks na to přišla? Vždyť Bublina je moc malá a hubená.." Jenom když se na ni podívám, je jasně vidět, že má nový život ve svém malém delikátníém tělíčku. Ale nee, je moc malá a hubená.. No to určitě vadí. Jsou to na světě divní lidi, že?
Akorát teda nevím, jak to mám pofantazírovat. To co jsem dneska viděla, a čemu jsem zase přišoudila neexistující význam.. Mám docela strach, Miku, víš? Mám o Tebe strach.. Sice vím, jaký jsi, že máš dobré srdce. Nepochybovala jsem o tobě. Jistě, ale máš přece svůj život. Já nemám právo ti do něj zasahovat. Ale mám tě ráda.

A to taky bylo nezapomenuletné, moje další náhoda. A pak že náhoda neexistuje. Možná u vás ne, paní profesorko, ale u mě existuje. Já mám náhodu ráda. Je tou, co mi jen tak z nenadání udělá radost a rozjasní den i po té nejtvrdší srážce. A proto na ni věřím. Sice bylo hnusný to, co mě napadá, ale koneckonců, třeba má Erika pravdu.. Kdoví, až se dozví z větrnejch stran..

To mi připomíná ten nádhernej text..

Nebojte se, tenhle statista na vás přece nemá. Je to statečná holka, má na to, nevzdá to.

0 komentářů