Příspěvek

poezie
Proč...já už nechci,nech mě už,
vysvobozením stává se pro mě nuž.
Každy den zas a znova,připadám si
jak smrti dcera..

Nekřič na mě,zavři usta tvá,já jsem prostě já!
Proč mlátíš do dveří...nevyjdu ven,
už nikdy mě nespatříš.

Zapaluji svíci a beru nuž,
tahle je za tebe matko,sklapni už.
Ne nikdy víc o mě neuslišíš,zabila jsi mě,
a ty to víš.

Tahle je za bolest kterou jsi mizpusobyla.
Nenávidím život svuj..co jsi to ze mě udělala?!
Vše jen kvuly tobě,a já život si brala..
Nechci život takový,s tebou matko i po smrti.

Klepe se mi ruka,slzy skrývají oči mé,
Přestávám cítit bolest,píši ti dopis,
Tobě matko..

Až vyrazíš dveře a mé tělo tam bude ležet,
má duše již bude pryč.
A ty pujdeš za mnou matko ...
Chcípni už!

0 komentářů