Příspěvek

19.3.2006
21 hodin 47 minut
Sedím u PC a nudím se. Zítra jdu do pakárny jménem škola, nic moc tedy upřímně řečeno. V hlavě se mi rýsuje nový příběh, kterému budu dávat bližší podobu o hodině němčiny, protože to jsou ty nejnudnější hodiny které vás ve škole mohou jen čekat.

Dovolím si zde tedy zveřejnit začátek:

Care seděl za stolem, hlavu zakloněnou a podřimoval. Z otevřených úst mu po bradě stékala slina. Spal, nikdo však nemohl tušit o čem se mu zdá. Ale vypadal spokojeně, sem tam mu cukaly koutky úst.
Ozvalo se zaskřípění dveří. Care sebou trhnul a okamžitě se probudil. Otřel si slinu z brady a pohlédl ke dveřím.
Ano, stála tam ona - Aisa. Jako vždy byla nádherná - přiléhavé šaty z rudého sametu, vyzývavě utažený korzet, který upozorňoval na její bujné vnady, hluboký výstřih, havraní vlasy volně splývající na ramenech, bledá tvář, rudé rty a tmavé, hluboké oči.
Jak on ji miloval,jen kdyby nebyla upírka...
"Drahý, je čas jít," řekla Aisa medově sladkým hlasem.
"Jistě, milovaná," řekl omámeně. Zvedl se, přehodil si přes sebe černý plášť a vyšel z pokoje. On a Aisa byli pozváni na ples, který pořádal sám starosta městečka.
Care byl ale nesvůj, vždyť on nebyl nijak moc pohledný - jizva táhnoucí se po pravé tváři ho hyzdila. Modré oči byly vždy skelné, jakoby prázdné a bez života a plavé vlasy mu neustále trčely na všechny světové strany.

Pokračování příště, asi to hodím do článků jako příběh na pokračování. Uvidíme jak se to bude líbit.

Jdu spát, musím se učit. Zítra píšeme šest testů.

0 komentářů