Příspěvek

21.11.2006
Jednou si všichni uvědomí, že udělali spoustu hloupostí. Já si to snad už uvědomila. Taky jsem zjistila, že můj přítel měl pravdu, jsem strašně naivní. Věřila jsem moc lidem, a myslela jsem si, že oni mě mají rádi. To byla chyba. Každý mě jen využíval, abych mu chránila jeho pr**l. Pohádala jsem se s moc lidma. Dneska jsem v šest vylezla ven a potkala moje dvě "kamarádky" a "kamaráda", kterým jsem den předtím chránila obě půlky při hádce s jedním pro mě tupým člověkem. Někam šly, když jsem se zeptala kam, bylo mi odpovězeno: Pryč, a chceme jít sami!!! No...kdybych neměla špatnou náladu asi bych se na ně rovnou vysrala, ale takhle mi to spíše ublížilo. Sama nevím, jak jsem na tom s mím přítelem. V neděli se se mnou chctěl rozejít, a pak mi řekl, že nechce. Nějaký důvod mít musí. Ale to asi bez něj nerozluštím, to bych ho ale musela najít. Cítím se opuštěná a osamocená. Možná si to i zasloužím, a snad mi to už pomůže. Už nebudu nikomu nikdy tolik věřit. Stejně mě každý jen nějak "použije" a pak odhodí jak Toaletní papír. Což já nejsem a nikdy nebudu. Mimo to, mě chce zmlátit nějaký blbeček, aspoň je sranda. Dneska ráno jsem kecala s kámošem, kterého jsem dlouho neviděla. Nějaké rozptýlení z jinak posraného dne. Bojím se teďka věřit lidem, jediná na koho je spoleh je moje mamča...a možná snad moje best friend, ale ta zase pro svého přítele nemá na mě čas. Chjo...kolik promarněných odpolední ještě zažiju? Doma sedět nechci, takže bloumám po městě...potřebuju Lukáše, ale ne za cenu toho, že by byl se mnou z lítosti, nebo jiného důvodu než je láska. Dělá moc problémů. Pořád něco s policajtama a bitkama. Mám o něj strach, jednou by mohl těch problémů litovat. Vlastně o něm skoro nic z poslední doby nevím. Woow...teďka mi píše ten kámoš co mě dneska tak odjebal....prý se nemám zlobit -.- jsem fakt důvěřivá naivka...doma je mi docela dobře, je tady teplo, klid, počítač. Ale jsem moc komunikativní a chybí mi Lukáš. Když mi dneska došlo jací lidi jsou, chtěla jsem být s ním. Bohužel nebyl doma. My holky to máme na tom swětě těžký. Nechci se litovat, ale jednou mi ze všeho už hrabne. Nikdy bych neřekla, že puberta je taková hrozná :D Nějak se to zkloubí :) i kdybych s Lukášem nebyla a neměla nikoho kdo by mě podržel, vždycky vím, že tady pro mě bude mamča...mám stejně moc problémů ze školou, s Lukášem už jistě dlouho nebudu, podle mě nemá zájem, ale do hlavy mu nevidím. Budeme spolu sedum měsíců, pořád ho miluju, ale už si nejsem jistá jestli on mě. Spíše se mi vyhíbá...a mě je to líto. Ale co s tím člověk nadělá. i kdyby se mnou už nebyl, ničeho nebudu litovat, drahocená životní zkušenost. Miluju ho! A nikdy na něj nezapomenu. No jak to ukončit?

Asi tak, že jsem dneska zjistila, že ne každý, kdo vypadá jako nejlepší kamarád jím být musí. Většina lidí se přetvařujou a mě už nebaví být hodná holka a každému pomáhat. Stejně na to jen a jen doplácím. Tak zatím zdarec deníčku :)

0 komentářů