Příspěvek

melanchonie..prostě básen
Den jasný byl a krásná zdala se noc,
Jeden život,jedny oči,těch snu bylo příliš moc.

Nic se nevedlo,rány byly hlubší...
Ale co ta jizva na duši?
Nikdo už ji nezahojí,
Tyhle rány se moc špatně hojí.

Měsíc svítil a přišla tma,
ty stal si tam a ona byla sama.
Byly jste každý ve svém světě..

Tolik milovat chtěly jste se,
avšak ta propast mezi vími,
byla příliš hluboká.

Nevičítej si život,miluj svoj svět,
užívej dne jako by byl naposled,
nech jí odejít,vymaž ji hned....

Odchází k ránu,a ty už spíš,
co stane se to netušíš.

Paprsky slunce zbudí oči tvé,
jasno je dnes i na hřbitově.
Noví den nový příběh,
Oba tu jste avšak každý v jiném světě....

0 komentářů