Příspěvek

vlna bezpráví a radosti a nevědomosti zastihla moje neurony
nich fakt nechápu, obyčejně bývám před ísemkou z matiky nervózní jak feťák v absťáku, ale teďka nějak nic...
a sem zoufalá.. resp. zoufale zamilovaná a nevim jak z toho ven, protože se NIKDY, ale OPRAVDU NIKDY nemám k tomu k blonďáčkovi jít a říct mu třeba jenom "ahoj, jak se máš? já sem majda." atd. jestli na první pohled vypadám suverénně, zdání KURVA KLAME! já ze sebe nejsem schopná vydat ani jednu jedinou blbou hlásku! ty pohledy mě dneska zase užíraly, ty jeho nádherný oči a ten úsměv... no sakra, jestli to bude takhle dál pokračovat, tak mi z toho asi brzo hrábne...

sakra, blonďáčku, prosímtě, pomoz tomu trochu.. prosím, prosííím! slibuju ti, že když se to trochu hne, vložím se do toho plnou silou a věř mi, že pak už to bude pohoda, i v případě zklamání... blonďáčku, prosím, prosím, prosím...

0 komentářů