Příspěvek

Pouhé vteřiny...
Ležím a dívám se do prázdna.
Ke spánku tisknu chladnou hlaveň,
pak nastane ta chvíle úžasná......
V hlavě už nemám mozek,
cítím se jako bez těla...Proč?
Kulka z temné havně již vyletěla.
Není to sen, mé mrtvé tělo
leží na podlaze.
Je noc a den, vše se rychle střídá v čase.
Už vítají mne v té nadpozemské kráse.
Všude je chlad a pouhé
šero, srdíčko v těle o cosi
zavadělo...
Já už se nevrátím.

0 komentářů