Příspěvek

I know my hope for life's dissapearing.
dnešní opravu z elektra sem měla celkem rychle hotovou... bylo by dobrý, kdyby se mi to povedlo opravit, jinak si asi hodim mašli nebo budu následovat tu hlogku z géčka, co sem se s ní dneska bavila na chodbě - po lyžáku pryč. uvidíme, no...
déčko dneska nebylo v metalový, nebo to bylo tim že sem dneska moc nevylejzala na chodbu... ach jo. ráno sem do sebe naprala čtyři paraleny, protože mě tak třeštila hlava a bylo mi tak blbě, jako bych kalila čtyři dny v kuse. fakt moc. navíc sem byla totálně mimo, protože sem se adama zeptala, jestli nemá náhodou nový brýle a on: "mám furt ty stejný... seš v pohodě?" fakt pitomá.
zato tím jak sem byla pitomá, tak sem perlila na matice. "takže co vznikne průnikem?" "ehm, bude tam trojka." "výborně. a jak to označíš?" "no.. jako množinu, ne?" "správně." - "a tady bude..." "vlevo uzavřená a neoknečno." "super." - "nebude tam náhodou mínus tři a dva vlevo otevřená?" "přesně tak, bude, máš plus."
to není možný, ne? taky se mi nechce věřit... ale ta elektrárna mi šla jednim uchem dovnitř a druhym ven.. aneb jak ráda říkám "jednim ven a druhym dovnitř" /přehozýno, líp se mi to říká/

asi si půjdu elhnout a na všechno se vykašlu... zítra bude klid. snad. prosím, ať je!

0 komentářů