Příspěvek

(
..vlastně ani nevím co bch tu tak napsala, v hlavě se mi honí tolik věcí, z kterých bych se chtěla vypsat, ale je jich tak moc, stejně na co to tu vypisovat, bylo by to zase plné smutku, trápení, beznaděje a nenávisti kterou cítím vůči své matce...ano matce, z celého svého srdce ji nenávidím...NENÁVÍDÍM!!!
dnes jsem složila píseň o mém odchodu z tohoto světa, teď už jen krůček, trochu odvahy...trochu odvahy a jít, vysvobodit se...utéct trápení a všemu co prožívám, co cítím...:((
chci to udělat a zárověň ne, přece jen když už z tohoto světa odejdu tak ať je to něco lepšího, nežli kvůli té bestii jež se neprávem nazývá mojí matkou, ona mi za tu smrt nestojí, mám tu taky ještě sourozence...Destynyho...nemohla bych jim to udělat,...způsobila bych ještě více bolesti, více trápení...nemůžu:((
a taky tu mám kapelu, pár opravdovách přátel...a taky tatínka...vím, že jsme se nedávno nepohodli, že po mě křičel,ale mě to prostě ublížilo, vím že je s nervama v háji a taky proto mu to opouštím...mám ho moc ráda, moc i přesto všechno zlé, co mezi námi kdy bylo, díky tomu taky že odešel se ve mě opět ten pocit mít ho ráda probudil a já se necítím tak bezcitná jako předtím...chci vrátit čas, chci aby vše bylo jako předtím, ale už tam nechci jednu osobu-svoji matku, ptž ona by ten krásný život,ten příběh zase zkazila, opět by bylo smutno, stesk, beznaděj,bolest....
nemůžu už dál,dneska byla u nás doma strašná hádka kvůli uplné blbosti, děkuju moc destinymu že se za mě a malýho brášku postavil...

nezvládám to, nemůžu dál..prej bojuj"...ale když donekonečna bojovat nejde a já už nemám sílu, kde ji mám vzít...tak moc toužím cítit ostří své žiletky a nemůžu, ptž by mě matka dala na psychinu,řekla by to otci...jenže já to potřebuji, myslela jsem že ty kresby pomohou,ale pro mě to není dostačující...ona nic nechápe, vidí jen ty jizvy, vidí jen to co mám na zápěstá a to je jediné co ji zájímá,nic jiného nevidí, prostě jen ty jizvy,ale za těmi jizvami e něco skrývá...ty jizvy píšou příběh-příběh o strašné bolesti, o zklamání a tom všem, píší prostě příběh...mám avůj smutný příběh na svém zhyzděném zápěstí...každičká jizvička či jizva vyjadřuje moji bolest,trápení a beznaděj, každá z nich značí co jsem si kdy prožila a prožívám....

DESTTINY...neber tohle jako nějakej vzkaz na rozloučenou,je to to, co ti chci už dlouho říct,ale lepší bude to napat, ptž říct ti to, na to nemám...
Moc ti děkuji, že při mě stojíš, že si o mě děláš starosti a že mi tak pomáháš...mě, Peťovi a taťkovi, seš anděl...jsi zpodobněním anděla na tomto zlém a krutém světě...mám tě strašně moc ráda,tebe i Aki, prosím nevzdávej to tady, ne kvůli ní, ona nás nesmí porazit, Desttiny nesmí!ONA NE!prosím bojuj, a nedělej žádné hlouposti,...kvůli mě, tátovi,Aki,Petovi,Báře...a lidem co tě mají stále rái. A Aki tě jistě ještě bude potřebovat to mi věř...vím, že si asik říkáš, že to říká ta pravá, ta co už to tolikrát chtěla vzdát a tále tu myšlenku v sobě má, ale věř mi že se to snažím potlačit. AKi je neuvěřitelnej človíček, nádherná holka s krásným srdcem, prostě též učiněnej anděl...
Mám vás oba moc ráda a i jí patří velké DÍK , ptž i ona mi dost pomáhá. děkuji za vás...

a zase pláču, kapka po kapce mi stéká po tváři..dívám e na své zápěstí, jakoby volala po dalším říznutí, tak moc bych jej chtěla ,,ozdobit"...cítit tu úlevu,sice jen dočasnou,ale i to je pro mě moc...NE,nesmím takto uvažovat,nemůžu...

svět je jedna velká divadelní scéna, každý tu hraje svoji oli, každý z nás je herec, který jen hraje, někteří hrají skvěle,jiní méně, každý má svůj příběh,svůj děj,svoji roli....jak tento příběh skončí....?skončí vůbec někdy...?za tuto divadelní hru, kterou s námi hraje a ghlavní postavou v ní je naše matka by sklidila určitě velký aplaus...poté by nastalo hrobové ticho, ptž diváci by se podívali na nás...na trosky ,které z nás udělala, všem by začaly stékat slzy po tváři...nechceme aby nás nikdo litoval,ale...stejně to každý dělá, jen litují, jen si ukazují, podívejte na ty chudáčky...

už nevím co mluvím, snad jde pochopit co myslím...

0 komentářů