Příspěvek

Je to tu.
Padá to z nebe, padá to na mě z hvězd, padá to ze stropu i ze všech stromů. Nevím, jak se toho zbavit, zabředám do monsrózního obalu plného dýmu, her stínů, paprsků, spouty slunečních paprsků, křečovitý smích, zmatené obrazy, filmové výjevy. Děs.
Jako ve snu, divadelní hře s hlubokou nicotnou filozofií. Točím se uprostřed velkého nečeho, uprostřed tlumených představ, zkreslené reality, zkreslené nereality. Zkreslené identity.
Musím rozbít to sklo, snad přežiju pád a probuzení se do neexistujícího plnoprázdna uprostřed svojí hlavy.
Mám strach. Došlo to moc daleko...Moc daleko. Všechno je to pravda, to, co říkala ta divná paní. Je to pravda :´(

0 komentářů