Příspěvek

kdy už konečně Lilith nalezne klid???:'-(
nevím jak bych popsala tu svoji beznaděj, je tak šíleně velká!:'-(
snažím se být v pohodě, komunikovat s okolím, s rodinou, tedy kromě matky...nedělám jí to naschvál, ale mě prostě každé její slovo strašně bolí, pohled na ni mě zraňuje...prostě když je v mé přítomnosti, necítím se nejlíp, přichází ta bolest, slzy se mi hrnou do očí...prostě v ní vidím někoho, koho vlastně ani neznám, kdo je mým rodičem, o kterém ve skutečnosti vím tak málo...vlastně téměř nic...děsí mě jak je zahalená do pláště tajemství...kdy už ten plášť odhodí, kdy nám ukáže svoji pravou tvář, její skutečné činy, svůj život???nikdy
nejvíc mě bolí, že jsme se stejně zase pravdu o ní nedozvěděli, stále budeme žít s tím, že naše matka má svá tajemství, tajemství, která každého při pomyšlení děsí, radšěji na ně nemyslet a doufat, že žádné z jejích dalších tajemství nevypluje na povrch...zničilo by to mě...nás...
snažím se být v pohodě,opravdu se snažím,ale klamat okolí přetvářkou řešením není, na přetvářku kašlu...když jsem ve škole, vcelku už se to dá snést, spolužáci už mi dali konečně pokoj a neřeší co se mi děje, mezi přátelé se mi nechce, to už jsem taky zkusila a taky jsem byla třeba na chvíli vp ohodě a pak bum a bylo to tu zase....řekla jsem si že mě třeba zachrání, když pojedu na zkoušku, tam se musím soustředit na zpěv a na práci kapely....na chvíli jsem zapoměla na to, co bylo, ale s mým příjezdem domů je to tu zase....
zase mé hluboké myšlenky, bolest, beznaděj, slzy v očích...

pomozte mi někdo:'-(

já se opravdu snažím, snažím se z toho dostat a pořád mi to nejde, stále na to všechno myslím, stále nechápu, stále tápu, stále ta chuť ukončit svůj život, stále ta chuť sbalit si pár věcí a utéct někam pryč...:'-(

NESMÍM,NESMÍM,NESMÍM, prostě NESMÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM!!!!!:'-(

0 komentářů