Příspěvek

já cu pryč :ˇ-(
tak teďka píšu ze školy....je mi strašně zle:- nevím co mám dělat, chce se mi plakat, chce se mi utéct, chci pryč....nemůžu před ostatníma ukázat jak strašně mi je, nesmím se tomu podat enže oni to stejně vidí, pořád na mě koukají a ptaj se co je a já je pořád od sebe odháním
co se týče rodiny...stále jsem nepochopila a snad nikdy nepochopím kdybych chápala, bylo by to pro mě lepší, ale takhle...?stále na to musím myslet, stále mě to sžírá....aspoň v hodinách se snažím soustředit na učivo a psát si zápisy, jenže já se pořádně soustředit nedokážu:ˇ-(....taky mě trápí to, že jak jsem měla zánět zoubku, tak jsem an bolest brala iíbalgin a zase jsem asi spadla do té závislosti, ptž si ho přes den beru automaticky po několika kusech najednou, .....ale s tím já přestanu, fujky nesmím....takhle se zakopat nesmím ne a ne a ne a ne!!!!

nevím co mám dělat,chci aby mi bylo už konečně líp...pawla mi pomoct endokáže, to vím já a ví to i ona, je to sice moje nejlepší kamarádka,moje sestřička, moje štěstíčko,ale boužel nedokáže mi pomoci....a já už své přátele svými problémy zatěžovat nechci, chtěla bych se s tím vypořádat sama.....
doma je to pro mě nesnesitelné, k nevydržení, včera se to celkem dalo, ptž matka má odpolední, takže se nevidíme, ale stejně i tak, necítím se tam dobře a když přijede, bože cítím tu bolest, každý pohled , každé její slovo a mě se zničeho nic hrnou slzy do očí a nevím jak to zastavit...nedokážu to vysvětlit prostě to tak je:(((( už jsem asik z toho zcvokla nebo co....snažím se chodit ven, ale ani to mi nepomáhá, sice se dokážu zasmát, ale....prostě nechci aby mě lidi vnímali jako slabou osobu, ale mě nejde se donekonečna přetvařovat a dlat že je vše v pořádku a pohodě, když není, nic není v pořádku prostě nic:ˇ-(
táta odjel do práce, ani jsem se s ním nerozloučila:((((

....
je toho tolik co mám na srdíčku ,ale jr to jen samá bolest
nakreslila jsem další kresbu....takový odreagování, ale zase je ta kresba smutná, zase se v ní odráží moje pocity, to co cítím, jaká jsem, co prožívám...dky se konečně z mé kresby an mě někdo usměje....????:ˇ((

chjo:((((, myslela jsem že nástupem do školy, kolektivem, mými přáteli...že se to prostě obrátí k lepšímu a mě bude líp a bude to v pořádku, ale není:ˇ((


destiny se mi snaží pomoc, je na mě strašně moc hodný, stará se o mě, říkal že kdyby mě to trápilo mám přijít a svěřit se, jenže mě ubližuje,když se o tom mluví,...stačilo mi to ve věrovanech, kde to každej pořád řešil, ani si neuvědomovali jak moc mi tím ubližovali a jak mě to potápěla k tomu nejhlubšímu dnu...

doma je to pro mě nesnesitelné, chtěla bych za tátou, jenže tam to taky nemůže být dobré, když jsem pronásledována těmi supy, co mě zžírají svými otázkami a diskuzemi na téma naše rodina,matka,my...apod.

tak kam mám jít, kde se ukrýt co dělat????
utéct...?ale kam?já nemám kam:ˇ-(
vlastně mám kam, na zkušebnu a zavřít se tam ,ale to taky není řešení a co bych taky celé dny dělala na zkušebně, ale na druhou stranu měla bych svůj vytoužený klid a byla bych dál od všeho toho dění.....

Lilith prostě neví jak to zvládnout

0 komentářů