Příspěvek

chjo...:((
tak jsem dnes byla ve škole,...destiny říkal, že mi to pomůže, ale právě že nepomohla, zaryla jsem se do lavice, s nikým nekomunikovala a všichni za mnou lezli a co je s tebou apod. všechny jsem je poslala někam, nemíním se o své problémy dělit s ostatními....chce se mi zemřít, tak proč mě nenecháte být...?vím , že zase bude líp, že se opět budu radovat, budu šťastná, jenže kašlu na to,...stejnak se to zase něčím posere a já v tom budu opět lítat...zase budu plakat, budu žít v bolesti, bezndějích, zklamáním....:((jsem ráda, že aspoň destinymu se začíná dařit a přeju mu to...já jsem hold piča která se z toho nedokáže vyhrabat:((((( nechci pomoc od nikoho, už ne, opravdu už nemůžu dál, je mi líto, ale prostě nemůžu...je mi do breku....vlastně už zase pláču, je mi hrozně, chci aby bylo líp...vlastně už ne...už nechci, vím že se to stejně zase vrátí a mě zase bude hrozně....
bojím se že svůj boj vzdám ...dříve nebo později.....ať už jsem sobec nebo ne, sice myslím jen na svou úlevu, ale kdybyste věděli jak a co cítím, možná byste pochopili, proč chci tento boj vzdát.....

děsím e toho, že se mi to pdoaří, že svůj boj definitvně vzdám a odejdu do lepšího světa a asmrt mi bude vysvobozením, bojím se toho a zároveň se na to těším....
nesmím to ale vzdát, ne teď, ...kvůli tatínkovi, destinymu, sestřičce, bráškovi, Pawlince, Honzikovi, Martinkovi, ...
prostě nesmím, ale co mám dělat když už nevidím cestu zpět a zžírá mě to, strašně mě to pohlcuje...
nechci tady být chci pryč, pryč od všeho, ale utíkat-to není řešení a já to vím, smrt též není řešením...prej mám před sebou celej život, ale mě ten co prožívám bohatě stačí, připadne mi že já už jsem dojela na konečnou, že už mě nic lepšího stejně nečekám...
vím že mé myšlení je zkreslené na základě věcí co se kolem mě dějí, ale je to pro mě nesnesitelné utrpení.....

asi jsem si to zasloužila....:(

:'-(

0 komentářů