Příspěvek

I'll never...!
Never never never never never never never do that same thing again. same mistake. same srupidity. same weakness.

no a už se zase lituju jako nějaká trapná depreska. seru na to.

předpokládám že stejně víš jak mi je. nic nehraju. možná tak navenek nevypadám, ale vnitřně sem absolutnš rozervaná. sem rozervaná z věcí, který mi přijdou absurdní. utápním se ve snech a iluzích, který se stejně nikdy nesplní a to mě tak strašně moc sere, prudí, štve, irituje atd. sem unavená, nevyspalá a vím že kdybych spát chtěla tak nemůžu. jasně, štve mě i můj zdravotní stav ale s tím já prostě nic neudělám. zlepšit? jak? nijak! nejde to prostě. musela bych si vyslechnout nesmyslný kecy nějaký docentky co tuhle nemoc jaktěživa nezažila a jenom si domýšlí jaký to asi je, když do sebe vrážíš čtyřikrát denně jehlu, čtyřikrát denně si kurvíš prsty abys ze sebe dostala aspoň jednu pojebanou kapičku krve, omezuješ se v tom co jíš ráda, když někam jdeš musíš si nejdřív vyslechnout kázání o tom jestli máš s sebou něco k jídlu a něco pro případ že by se ti udělalo zle, jestli máš to a tohleto... mně to už unavuje! ani ne po dvou letech mě to prostě štve a ničí a možná i pomalu zabíjí. když to zabilo ty všechny buňky, zabíjí to i MNĚ a nic s tím nenaděláš.
možná je to nějaká zkouška. ale mně to zabíjí a nebaví mě s tím žít. takovejhle život mě fakt přestává bavit a přestávám ho stíhat.
nejsem pseudodepreska. nejsem. možná to z tohohle psaní tak vypadá, ale nejsem. nerada se lituju, jen prostě píšu svý pocity, který tak sebelítostně vypadaj. ale copak to jde psát jinak, když má někdo takhle veselej zdravotní stav?
kdokoliv čte tenhle zápis, zamyslete se nad esbou. vy co jste naprosto zdraví, buďte rádi a važte si toho, protože bejt omezovaná není nic příjemnýho a některý se na vás dívaj skrz prsty a nedoážou vás přijmout takovou jaká ste. říkaj si "jo kdyby neměla tamto tak to potom jo, ale když je taková..." nic příjemnýho. jiný vás litujou což vás taky za chvíli přestane bavit.

ale na druhou stranu... když už sem něco musela vyfasovat, jsem za to ráda.

a neomlouvej se, ty za nic nemůžeš, vážně ne. nerada na sebe beru bezdůvodně vinu, ale teďka jí na sebe musím vzít i s odůvodněním. sem na tebe prostě a jednoduše zlá i když nechci být a vím že ti tím strašně ubližuju. já se omlouvám, ty nemusíš. a nehádej se se mnou o tu vinu. víš že nemám ráda hádky. ještě jednou - promiň.

0 komentářů