Příspěvek

...jsem na dně...
matka:,,Monni,musíš bojovat,zase to zvladneme!"
já:,,mami, já už bojovat nechci"

...v naší rodině to nikdy nebylo ideální, ale byli chvíle, kterých si nesmírně vážím a to jsou ty chvíle, kdy všechno bylo v pohodě, kdy já byla v pohodě, vedl se normální život.
odešel od nás otec-už ZASE,když odešel prvně težce jsem to nesla,ale teďka to nesu ještě hůř...a to i přesto, že jsem žila v domnění a byla si jistá, že k němu nic necítím,že ho nenávidím za to, jak mi ublížil v lednu...
ale díky tomu, že odešel jsem zjistila,jak moc mi na něm záleží a že ho mám strašně moc ráda,moooc:((
odešel zase skrz problém, který je u nás neřešitelný už několik let a to ten, že matka stále nevychází s penězma apod. já už ani nevím co si o tom mám myslet, jestli je to její chyba,nebo je chyba i v otci...pro mě je podstatný to, že jsem ho ztratila a tentokrát je to definitivní a já to vím:'(
neviním mámu za to, jak nakládá s penězi, to jsem si už zvykla,ale nemůžu jí odpustit to, že mě připravila o tátu...je to strašnééé, já vím že jinde jsou horší problémy,ale já to nedávám, nedávám, nedávám!!!!už tak jsem na tom nijak,ale tímhle se to jenom zhoršilo a zase to co prožívám uvnitř sebe,s čím se peru vyplulo na povrch...deprese, pořád se jen klepu, brečím,brečím a brečím...moje ruka má zase o pár jizev víc,jenže já to prostě neumím řešit...nedokážu za někým jít a svěřit se, ptž jsem strašně zranitelnej člověk a vím co jsou lidi zač a opravdových přátel je málo, jsem v pr**li, uvnitř sebe křičím, volám o pomoc....co mám dělat???zešílím, nemůžu už dál, už nechci bojovat nechci nic!prožívám si peklo...nejvíc mě zranilo to, když máma řekla otcovi ať si mě a mýho mladšího bráchu vezme a začla nám balit věci, tolik to bolí, otec říkal,že to tak nemyslela,ale mě to strašně ranilo a když jsem se vrátila domů, říkala jak mě nemá ráda....já jsem z toho tak zmatená, nechci nic, nechci aby se o tom bavilo, nechci aby se to řešilo, chci mít klid. rodina ze strany otce nás zase pomluví, budou na nás dohlížet, kritizovat ás a já nevím co všechno se dá od nich čekat....jenom bratránek je z té strany v pohodě, ví o mě tolik věcí a já o něm, což mi taky jeho matka vyčítá , mám ho moc ráda....zase procházím tím peklem...moje nej kámoška říkala,že u nich zítra můžu přespat, prý se aspoň trošku odreaguju,ale já tomu nevěřím, možná na pár okamžiků mi bude fajn, ale pak se zase vrátím sem, do svýho zkurvenýho světa,zkurvený reality....chci vrátit čas, chi žít zase normálním životem, být normální holka...žádný zjizvený zápěstí a to ani nikdo neví o tom, že jsem začátkem prázdnin potratila...vím to, ptž jsem před tím spala s jedním klukem kterýho jsem moc milovala, jenže je ode mě daleko nějakých 100km...pak odjel a weekend na to jem se opila co jsem mohla a pak...bože zabila jsem svý dítě a musím s tím žít, ...nebyla jsem si tím jistá, tak jsem se dívala na netu a byla na jedný poradně, kde napíšete co máte za problém , tak jsem popsala ten svůj a bylo mi řečeno od té doktorky tam, že jsem s jistotou potratila....
teď mi řekněte PROČ MÁM JEŠTĚ ŽÍT????PROČ TU ZŮSTÁVAT???život se mi sype jak domeček z karet, rodina v háji, táta pryč, moje stavy a deprese, zabila jsem vlastní dítě,...vím že v té době to ještě ani dítě nebylo ale mohlo být...tak strašně tím trpím, je toho na mě moc a nezvládám to...chci odsud vypadnout někam daleko, všechno a všechny nechat za sebou, neotravovat lidi, neubližovat těm co mám ráda, leč nerada jim ubližuju, ale nemůžu si pomoci....chci být sama a jít pryč:'-( ..NECHCI ŽÍT!!!!!!!!!je mi děsně,nedokážete si asik představit jak mi je,jak se cítím....chci být zase ta malá holčička, která nic nevěděla o světe a naivně si myslela , že bude jednou princeznou a bude bydlet v paláci se svým princem...proč jsem musela dospět, proč si musím procházet takovým peklem....????...zase pláču...:(((((

0 komentářů