Příspěvek

cit si nezakážeš
křičím, křičím je mi zle,je mi hrozně mizerně...
jo,přesně takhle mi je a nevim proč,když už jsem udělala všechno pro to,aby to bylo jinak.... pohřbila jsem to tady na hřbitově,odjela jsem stovy kilometrů daleko,snažim se užít si život....ale ono mě to pořád pronásleduje. některejm citům a pocitům člověk prostě neuteče ani po tak dlouhý době,která by je měla smazat...každej hřích,kterej jsem kdy udělala, je oproti tomuhle naprosto zanedbatelnej....i když.... nikdy jsem nevěřila,že hřích nad hříchy je uvědomit si, že jste milovali....a že milujete....a že milujete moc pozdě,nesprávnou osobu a že šance vás někudy obešla,že protekla mezi prsty jako písek
i po tak dlouhý době bych tu šanci pořád chtěla dohonit a chytit za rukáv,aby se otočila a aspoň se na mě podívala....

0 komentářů