Příspěvek

Ze starého deníčku
Jelikož mám nový profil, přehodila jsem si věci ze starého sem.

Pořád se potácím v myšlenkách.....pořád vzpomínám na ztracené dny a ztracené chvíle....vidím ztracené přátele i nepřátele....je mi do breku! Kde je ta doba, v níž jsem byla nejšťastnější? Kde je ta doba, která již dávno minula?

Přikryta závojem zapomění....spí....sní svůj sen, který se točí v kruhu.

Osud...co to je? Jsme to my....naše poslání....náš dech! Každý pohyb...je dobrý.....i špatný! Každý pohyb...je cesta!

Chodím pěšinou života a dívám se do dálky.....vidím jen mlhu, kterou budu muset projít.....ztratím se! Jsem ztracená...daleko...daleko od domova....daleko od pravého domova těch, jež nejsou lidmi.

Otče!!! Kdepak jsi? Proč jsi mě nechal samotnou? proč jsi mě odvedl od maminky....od rodiny?
Odpouštím ti....uč mě! Jsem tvá dcera...chci poznat svého otce...chci poznat svou krev.
Chci poznat svou sílu!

Sedím u vody a čekám....sním.....přemýšlím a žiju.

----------------------------------------------------

Oh jak dlouho tomu již je? Našla jsem tě v lese ležícího na zemi na hnědém listí. Tehdy jsi byl tak slabí a bezbranný a já byla jediná kdo ti mohl pomoci. Zachránila jsem tvůj život a ty jsis mě vzal.
Milovala jsem tě víc než si myslíš má lásko, proto jsme se tajně vzali, aby to nikdo nevěděl, abychom neměli jeden v druhém slabinu o které by věděl každej.
Vzpomínám na nás a naši lásku, jak jsem ti česala vlasy a ty jsi česal ty mé. Jak jsem ti z nudy zaplétala copánky do vlasů a ty jses ani nebránil.
Stále nosím náramek, který jsi mi dal a doufám, že se tvá slova jednou naplní.....



....................."Zase se sejdeme."

0 komentářů