Příspěvek

Miss U
Oči mé topily se ve tmě a duše má umírala samotou. Křídla zlomená, okna rozbitá.
Střípky života zasekly se v mou tvář a krev má stékala s černou touhou.
Všude, všude jen tma.
Struny tichem přeťaté, stromy puklé v půli.
A kvůli čemu?! Proč?!!!
To světlo proklaté! Proklínám jeho zář! Ať v zapomnění upadne tvůj smích!
Křičím! Má duše třepí se a ve větru se rozpadá.
Rozlétává se nočním vzduchem, vstříc pouličním ohňům!
Kéž naposledy kousky mé duše vzplanou a oheň propálí slzy.

0 komentářů