Příspěvek

Je noc. Něžně chladivý vítr pomalu nutí mé tělo k jemnému chvění. Myslím na mnoho věcí. Myslím na tmu a na stébla, která chladivý vítr přinucuje k jemnému tanci.
Ráda bych tančila. Také ve větru. Jsou dny, kdy se dějí různé věci. A ty věci, ty skutečnosti..jako by se jen míhaly sněním, jako byste s nimi tancovali ve větru,
jako by samy větrem byly.
Jsou i jiné dny. To pak zjistíte, že žijete, že jste tu a že všechny ty rádoby sny byly skutečné a vy musíte vnímat jejich tíhu, nést ji a přijímat, než se pilot znovu ujme vašeho letu.
A ty myšlenky tiše pohasnou..překryje je ticho, rozum bez sebe, zkažené nutnosti, znovu vítr, pálivé tekutiny, obrazy, tuctové záběry.
Vlastně je to celý o zdrhání před tim, co je tak hnusně světu vlastní.
Nestačí vědět, že něco neni tak, jak by asi mělo, někdy je vzduch tak neudržitelně táhnoucí. Některý lidi si znepříjemňujou život proto, aby ho pak měli nepříjemnej. Někdo nemá rád čokoládovou zmrzlinu nebo když nemůže kontrolovat dění. Kdo může kontrolovat dění.. Upnout se na něco. A růst.
Myslim, že nadprůměrně kontroluju dění. Zajímá mě, jestli si někdo dělá nekontrolovatelně nelibý věci. Ještě určitě.
Jak se vytrhnout, kam ste zabředli?
Jak pohnout stěnou otvoru trochu víc doprava?
Jaký milování..co dělám

0 komentářů