Příspěvek

Brm brm brm brm brm brm brm brm
Milá Alex,
Nevím proč do oslovení píšu milá, když ty vlastně vůbec nejsi milá a nikdy jsi nebyla. Prostě jsem se rozhodla, že když už se mnou teď moc nemluvíš, tak Ti sem alespoň něco obřadně vybliji. Teď se na mě asi za tohle dost naštveš, ale to už ostatně taky není moc můj problém. Problém? Já nemám problémy. Mám Tebe, takže mám jen Tebe, a pak už nic. Všude okolo nic. Všimla sis vlastně někdy, jak jsou ti lidi strašně divní? Vlastně to není lidmi, ale češtinou. Proč? Proč se většinou ve větě záporné používají zápory dva? Příklad: Nikde není nic. (Dokonce tři.) Proč radši nenapíšou Je tu nic.? Jako kdyby to nemělo stejný význam. A mag*ři, kteří se učí tak neskutečně nerozšířený jazyk jako ČJ, by to měli hned jednodušší. Ti lidi jsou prostě divní a složití. Jenom já nejsem složitá. Já jsem prostě složená. Otázka jest, zda jsem složená, protože mě někdo složil (ve smyslu složil dohromady jako puzzle) nebo složil (jakože mi dal pár pěstí a já jsem teď složená na zemi, jako když složíš pytel brambor). Brambor? Brambory asi nejsou nejvděčnějším tématem. Připomíná mi to ty starý brambory, který už naštěstí ve sklepě nemáme, protože už je konečně nemáme a konečně proto, že se absolutně nedaly oškrábat. Ale to není podstatný, i když brambory jsou prostě téma globální důležitosti. Protože teď už máme brambory nový, takže je vše v pořádku.
V pořádku? Co to vlastně znamená v pořádku? Já Ti ani nevím. A stejně to skoro pořád používám... Všechno bude v pořádku, je to v pořádku, udělám si pořádek. Nevšímej si toho, asi mám jen zase hrábě...

Hrábě bábě... Bábě právě... Nesou hrábě...

Hrábě. Ty jsem taky včera měla v ruce. A ruce mě teď celkem bolí, i když na tom hrábě (teď mám na mysli hrábě = hmotné hrábě) nenesou žádnou vinu. Prostě mě bolí ukazováček. A hlava. A žaludek. A celá jsem nějká hypochondrická. A stejně je to vtipný. Co? Vtipný?! Není to vtipný. Ne, není. Akorát nevím co... Nevíš? Nevíš - vím, že nevíš, i když nevím, proč vím, že nevíš. Prostě jsem asi potřebovala nutně vyzvracet, že je něco vtipný.
Když se to tak vezme, tak je to vtipný všechno. A asi si u této pasáže říkáš, že mluvím jak exkrementoložka, ale víš, že to bylo vždy mou výsadou a zásadou (a kyselinou) a násadou (na koště) a přísadou (do vaření). Právě celkem koukám. Z ničeho nic se mi objevila na stole čokoláda! Samozřejmě se mi tam před očima nepřičarovala sama od sebe, ale asi ji tam dala babička. Nojo - ta pozná v pravou chvíli, co potřebuju. Jen kdyby mi moje svědomí neříkalo ,,Nežer to, budeš tlustá..." a kdyby to taky neříkalo hlasem octa.
Takže se pravděpodobně nabízí otázka, zda odolám pokušení... Jisteže neodolám. Vzhledem k tomu, že má 99%-ní obsah kakaa, tak stejně nespořádám víc než 3 čtverečky. Tak já jdu na to. Hm, hm, hm(...). A nějak to nezabírá. Nezabírá. Nezabírá. Nezabírá. Vybírá (daně), dobírá (nevím co), zabírá (čas?!), přebírá (myšlenky?), rozebírá (mé exkrementologické zvratky). Zvratky... Jo, zvracet asi budu, ta čokoláda zjevně nebyl nelepší nápad (máš radost, co?). Nemáš. Protože tím pádem je Tobě taky špatně.
A tak mě napadá - co mě vlastně napadá? Ach, ta skleróza... Teď mě po dlouhé době něco exkrementologicky významného napadlo, a já to zapomněla. Leno, běž se léčit... Nojo - bodlo by to, viď? A zase to viď. Asi nejsem moc lingvisticko-nacionálně založená Moravačka. Nu což, nejsem. To mi připomíná ten dnešní spam na hřbitově... Na Židovským hřbitově a byl to spam opravdu PROFACKOVÁNÍtohoPABLBA,coTOnapsalHODNÝ (cituji SIEG HEIL). Žaludek udělal další kotrmelec a já přemýšlela, které další vnitřní orgány si takhle oblíbily gymnastiku.
A chčije a chčije a chčije... Takže právě poslouchám zajímavý, leč jemně jednotvárný song Kap, kap, kap kap, kap kap, kap kap... Šůby důby dab dab dab dab dab.... Nevím, proč, ale teď jsem si vzpomněla, že jsem asi... Půl roku nezalívala své milované kaktusy, s kterými jsem si dříve s takovou láskou povídala. No dobře, nepovídala jsem si s nimi s láskou, ale když jsem byla naštvaná. Asi už chcípli, chudáčci. (Mimochodem, pro rejpaly - to měkké i je tam záměrně a není to chyba, protože v té vetě považuju zapodmět "chudáčci" [rod mužský, životný].)
RADUJME SE VESELME SE! Kaktusy NECHCÍPLY! Jen je nějaký chytrák přestěhoval ven. Takže chcípnou venku... To je přeci jedno... Chcípi, chcípi, chcíp, hnedka je nám líp... Líp? LÍP?! LÍP?! Áááá ha ha hááá...

Hrábě bábě... Bábe právě... Nesou hrábě...

Proč hrábě? Proč ne třeba motyku? Nebo lopatu...? A když už jsme u toho tak třeba i ten vysavač. Vysavač, nojo... Měla bych vysávat... A měla bych se učit a měla bych odepisovat na emaily a měla bych se učit a měla bych se učit a učit. A měla bych... Co bych měla? Nojo... Taky nevíš, proč jsem to napsala? Achjo, leno, Ty už nehrábuj.

Hrábě bábě... Bábe právě... Nesou hrábě...

A v Praze máme 19 stupňů, milá Alex. Zajímavé... Zatímco u nás na Moravě chčije a chčije a chčije. A Shake, shake, shake. No, nečum, jen jsem si vzpomněla na tu písničku, na kterou vždycky opakujem džájv. Teda spíš na tu jedinou písničku, na kterou tančíme džájv a není od Beatles. Nic proti Broukům, ale poslouchat několik hodin v kuse jedno CD od nich je prostě na vraždu. VSKUTKU! Po třetí písničce sníš o maďarském lidovém sboru a po šesté už by ses pokojila i s nečím na způsob mutujících Alexandrovců. Kalínka, kalínka, kalínka majá...

Daj mně matrjošku!
Nět!
Daj mně matrjošku!
Nět!

Prostě už to jinak nebude... Lena má motyku.

Motyku, motyku... Šuplík plnej hřebíků... A na hlavě motyku...

Hehe, mám chuť na Mozarta. Tedy ne chuť, ale prostě náladu... Ne... Nálada je to jediný, co už nemám. Nálada je NIC. Nebo jinak definováno na nic (to mluví samo za sebe), pro nic (vyjímečného), za nic (no prostě za nic, no).
Prostě je to tak...
Parodie na svět. NE! Nebo jo - máš pravdu - opět nevím, proč jsem to napsala. Možná to zní hezky. Možná jednou vydám knihu. A možná bych ji měla pojmenovat Dopisy nikomu. Možná mě proslaví. A možná vydělám velkej balík. Možná se pak stavím pro pár kámošů a udělám párty na Sahaře. A možná tím dám životu nový rozměr. A nebo možná taky ne. Komáři pitomí... Jsem celá dožraná. Ale nedožrali mě jen ti komáři; dožírá mě víc věcí...

Kousi kous

Mám chuť na čaj. Proč? Jak proč? To je snad jasný - prostě na něj mám chuť. Neodolám.
Lena má lopatu.

Lopatu, lopatu... Stupidní debatu... Pocity převratu... Pitomou lopatou...

Rozumíš mi vůbec? Nerozumíš, viď?

VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ VIĎ

Moravo, Moravo, nějak Tě zrazuju...

Leeeenaaaaa mááá vyyysáááávááááč.

Vysavač, vysavač... Vysávajíc vysavač... Vysavavši vysavač...

Tak už jsem ze sebe konečně vyzvracela něco, co nemá ani hlavu, ani patu, ani břicho, ani nos, ani oči, ani malíček na levé noze a dokonce ani na pravé. Takže jdu okopávat brambory... Vysavačem.

S pozdravem
Tvá Ona

0 komentářů