Příspěvek

Cítím se..je toho mnoho. Prestala sem psát a je čím dál tězší s tím znovu začínat. Mám totiz v hlavě príliš mnoho myšlenek nahromaděných za celou tu dobu. Pripadám si, jako bych musela vykričet všechno, co v sobě mám. Ale pritom vím, ze by mi to nepomohlo. Sla bych se projít, ale sem príliš unavená, poslední dobou sama se sebou nevydrzím, ale ani nevydrzím s někým jiným. Co dělat..mám v sobě prázdnotu takovou, která dusí všechno ostatní, prázdnotu, která mě naplnuje, takovou, pohltila vše ostatní. Cím víc premýšlím, tím víc nerozumím. Je to zvláštní, sem unavená i ke psaní. ? Pripadám si v sobě udušená. Něco mi chybí. Takhle prázdná sem snad nikdy nebyla, takhle..racionální, zevšedněná. Zprzněná populací. Jenze jediné, co mě napadá ku pomoci by byl nějaký opravdu frustrující zázitek, něco prinucujícího k uvědomění si zivota.

0 komentářů