Příspěvky

alt
Aria • Potulnice 12.10.2007 20:52 • pro všechny



...tři tečky z románu, co nikdá nevyšel...

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 3.9.2007 10:38 • pro všechny

Have no fear!
Aria is here!

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 8.8.2007 19:44 • pro všechny

Za čtení cizích "esemesek" čtyři měsíce vězení...

Děti, dávejte pozor...

Zvědavost se občas vymstí...

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 27.7.2007 19:39 • pro všechny

A víte vy co, moji rozmilí?

Dlabu na vás.

Proč?
Proč by ne?

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 1.6.2007 12:54 • pro všechny

Gellner
Už se mi k smrti protiví
ve svých citech se nimrat
už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat.

Nejlépe bylo by přetrhnout
všechna pouta a svazky
minulost svoji zavrhnout
zříci se poslední lásky.

Cynickým smíchem zabušit
v marnou ješitnost svoji
stesk svého srdce přehlušit
bouřemi, bídou a boji.

Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 23.5.2007 17:44 • pro všechny

Jsme to, co předstíráme, že jsme.
...tak si dejme dobrý pozor na to, co chceme přestírat...

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 28.3.2007 14:56 • pro všechny

NIC!!

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 14.3.2007 16:39 • pro všechny

Nejlepší bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým nejbližším a bližním ztratit se
a sám sobě se ztratit...

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 2.3.2007 17:48 • pro všechny

Změna ikonky...
Ach, světe, loučím se se svou minulou ikonou, jelikož jakási tulačka ji začala také používat...
...a já jsem originál.

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 27.2.2007 12:22 • pro všechny

...
...ty nikdy nebudeš šťastný(á). Ale kdo ví, třeba jsi předurčen(a) k něčemu většímu, než je štěstí...

0 komentářů

alt
Aria • Potulnice 7.2.2007 18:11 • pro všechny

Dnes...
...při fyzice.
Začala jsem brečet, jak malé děcko.
A profesora zrovna napadl ten krásný nápad-vyzkoušet mě.
Zmohla jsem se jen na odůvodnění, že nic neumím a k tabuli nepůjdu. Nepochopil by, nikdo by mě v tu chvíli nepochopil. Přitom jsem kompletně všechno měla naučeno. Strávila jsem nad tím mnoho hodin. Věděla jsem, jak ten příklad vypočítat.
Ale celá jsem se klepala, slzy mi tekly po tvářích. Přemýšlela jsem vcelku racionálně.
Dal mi za pět, nechal mě sedět
Teoreticky teď propadám.
Byl to snad nejtrapnější moment mého života.

Vím, co a jak. Zkoušela jsem se uklidňovat nejrůznějšími metodami-bez šance.
Přitom mě nic neštve, s nikým nejsem rozhádaná, nejsem zamilovná, s rodinou nemám potíže. Zkrátka nic. Takhle jsem se nesložila ani tehdy, když jsem se musela vzdát toho nejcennějšího, co jsem na světě měla.

Nechápu to. Nejvíc mě dráždí fakt, že moje tělo si dělá, co chce a já nejsem schopna ho kontrolovat...

0 komentářů